Sciencemag.cz
Doporučujeme
Jordánské skalní město Petra je známé svými chrámy, které proslavila filmová série Indiana Jones. Nejnovější archeologický průzkum prokázal, že toto město je sice v poušti, ale zdaleka netrpělo žízní. Mělo moderní zavlažovací systém, který lidem umožňoval nejen přežít, ale i zavlažovat zahrady a provozovat velký bazén. Archeologové tvrdí, že před 2000 lety měla tato metropole nabatejského království technické vymoženosti a luxusní vybavení, napsal izraelský deník Haarec.
Byla to nejznámější blízkovýchodní zastávka pro karavany přicházející z nejrůznějších směrů. Výzkum Petry, která se nachází v jihozápadní poušti Jordánska, ukazuje, že tam bývala také uměle zavodňovaná zahrada. Tamní stezky zastiňovaly vinice, stromy a datlovníky. Vedle velkého, 44 metrů dlouhého plaveckého bazénu se pěstovaly traviny.
Nabatejci vymysleli hydraulický systém, díky němuž si dokázali zadržet dostatek vody nejen pro sebe, ale mohli jí zavlažovat i zahradu, naplnit fontány či bazén. Do té doby přitom bylo nemyslitelné, aby voda, v poušti tak vzácná, byla výhradně užitková.
„V bazénu je patrný vývod akvaduktu, který přiváděl vodu z jednoho z pramenů, Ajn Braku, který byl v kopcích mimo Petru. Velkorysý bazén stejně jako zelená zahrada byly oslavou úspěchu Nabatejců a jejich schopnosti dostat vodu do centra města,“ tvrdí antropoložka Leigh-Ann Bedalová z vysoké školy v Pensylvánii.
Archeologové objevili složitou podzemní síť, díky níž byl usměrňován tok vody v době dešťů. Našli šachtu, kterou se voda sváděla do hloubky deseti metrů, keramické potrubí, podzemní cisterny a zásobárny vody, v nichž se voda filtrovala. Obyvatelům Petry to umožňovalo pěstovat plodiny, sklízet ovoce, vyrábět víno a olivový olej, vybudovat okázalou zahradu s bazénem v centru. To vše uprostřed pouště.
Mnoho starověkých měst bylo vybudováno v blízkosti řek, jež poskytovaly vodu a také určitou ochranu. Petra, která se rozkládá na severozápadním okraji Arabské pouště, byla známá nedostatkem vody. Byla na křižovatce dvou významných obchodních tras – spojnice mezi Rudým mořem a Damaškem a trasou mezi Perským zálivem a Gazou. Karavany vezoucí vzácné zboží musely cestou do Perského zálivu překonat Arabskou poušť a putovaly týdny, než dorazily do úzkého kaňonu, jímž začíná Petra. Znamenala pro ně jídlo, ubytování a především osvěžující vodu.
Obyvatelé Petry to samozřejmě neposkytovali zdarma. Plinius píše, že kromě toho, že se muselo platit za krmení pro zvířata a ubytování, bylo třeba mít i dary pro stráže, ochránce vstupních bran, pro kněze a pro královské sluhy. Karavany přesto přicházely, protože si to mohly dovolit díky horentním cenám, za něž se v Evropě nakupovaly parfémy a koření. Pokladnice v Petře se plnily.
Zahradu je třeba považovat za zázrak, neboť v Petře ročně naprší jenom deset až patnáct centimetrů vody. Bez technologie vodního řadu, čištění a tlakování by Petra nemohla existovat. Lidé museli kanály a nádrže vytesat do kamene. Každá kapka vody, která spadla v okolí, byla zachycena a odvedena, prameny byly svedeny do řadu, který je odváděl do stovek cisteren v podzemí. Takže bez ohledu na roční období bylo dost vody k pití i k umývání. Proto mohl starořecký historik Strabón na konci 1. století před naším letopočtem napsat, že v Petře byl dostatek vody pro domácí potřebu i pro zahradu.
Botanický průzkum ukázal, že v zahradě rostly palmy i traviny. Našla se spálená zrna i skořápky ořechů. Co to znamená, ale zatím není jasné. „Pocházely zřejmě z hnojiva, takže to není důkaz, že ty rostliny tady také vyrostly,“ řekla Bedalová.
Ohromný plavecký bazén, který svými rozměry překonává i dnešní olympijské bazény, byl postaven kolem 1. století před naším letopočtem. Bazény ale začaly být v regionu módou už o století dříve. Hasmonejští panovníci Judeje bazény stavěli v zahradách i ve svých palácích. V paláci v Jerichu jich bylo dokonce sedm.
Obyvatelé Petry nejen věděli, jak pracovat s vodou, ale byli i dobrými staviteli. Název Petra znamená skála a Petra je určitě skalní město. Nabatejci pracně tesali své domy, hrobky a paláce do pevného kamene. Červený pískovec, jímž je Petra obklopena, se k tomu dobře hodil, takže monumentální město vzniklo do 1. století našeho letopočtu.
Nejznámějším dokladem mistrovství Nabatejců je Pokladnice, působivá stavba vytesaná do masivního útesu. Pojmenována byla podle velké kamenné schrány, v níž se údajně uchovávalo zlato a drahokamy. Bez ohledu na představu režiséra Stevena Spielberga tato stavba nevede do labyrintu ukrývajícího Svatý grál. Naopak, v chrámu je relativně malý sál, kdysi používaný jako královská hrobka. Na útesech Petry jsou další hrobky – jsou ale vytesané vysoko, takže to odrazuje případné zvědavce.
Petra sice přežila staletí, ale její vliv začal slábnout, když se jí v roce 106 zmocnili Římané. O jejich přítomnosti v 1. a 2. století podává svědectví kolonáda a divadlo. Římané začali provozovat námořní spojení na východ, čímž přivodili kolaps dopravy koření přes poušť. Petra tak pustla a nakonec zůstala opuštěná v poušti.
