Ulita fosilního plže (Pirenella picta) s otvorem a stopami červeného barviva. Foto L. Zahradníková. Copyright AÚ AVČR Brno.
Ulita fosilního plže (Pirenella picta) s otvorem a stopami červeného barviva. Foto L. Zahradníková. Copyright AÚ AVČR Brno.

Bohunicien a konec moravských neandrtálců

Jak ve střední Evropě probíhalo střídání neandrtálců a anatomicky moderní lidí Homo sapiens, tedy přechod mezi středním a mladším paleolitem? Jižní Morava není pouze oblastí pozdějšího gravettienu, ale známe zde i naleziště z období tzv. přechodových industrií před zhruba 40 tisíci lety.

Na otázky odpovídá Petr Škrdla (Archeologický ústav AV ČR v Brně, v. v. i.), zabývající se obdobím příchodu anatomicky moderních lidí do Evropy a jejich interakcemi s posledními neandrtálci, aktuálně řešitel projektu Grantové agentury ČR s názvem „Nejstarší moderní chování ve východní části střední Evropy“.

O rozdílech mezi neandrtálci a anatomicky moderními lidmi byly napsány už celé záplavy textů. Co k tomu může říct archeologie speciálně z pohledu střední Evropy?

Na základě genetických analýz víme, že anatomicky moderní člověk vznikl někdy před 200 000 lety v subsaharské Africe, odkud se postupně rozšířil do celého světa. Cestou došlo k přijetí části genetické informace lokálních populací (neandrtálců, denisovanů a zřejmě ještě třetího genomu, o němž zatím nic nevíme). Genetické analýzy nám umožnily nahlédnout do genetické historie lidstva, to je do příběhu, který máme zapsaný v genech. Jak ale probíhaly interakce nově přicházejících s lokálními populacemi a jak je vyčíst z archeologického záznamu? Současná archeologie tak aktuálně stojí před jednou z největších výzev v historii – pokusem napojit interpretaci archeologického záznamu s historií, kterou máme zapsanou v naší DNA.

Z archeologického pohledu se pro období, kdy se podle genetických analýz v Euroasii objevili první anatomicky moderní lidé, používají termíny jako přechod od středního k mladému paleolitu, iniciální mladý paleolit nebo počátek mladého paleolitu. Všechny tyto termíny indikují změnu, která je viditelná v archeologickém materiálu. Při jemnějším členění se dostaneme na úroveň paleolitických kultur či technokomplexů, kterých je právě v zájmovém období na Moravě doloženo několik (szeletien, bohunicien). Kdo byl tvůrcem kterého technokomplexu, s určitostí nevíme, protože tehdejší lidé sídlili v otevřené krajině v teplejších výkyvech poslední doby ledové. V průběhu těchto teplých výkyvů docházelo k tvorbě půd, což mělo za následek zánik osteologického materiálu, a lidské kosterní pozůstatky z tohoto období se nedochovaly. Dochovaly se nám pouze kamenné nástroje a odpad z jejich výroby. K odpovědi na otázky, kdo byl tvůrcem kterého technokomplexu, se tak dostáváme pouze nepřímou cestou – analýzou lidských výrobků a hledáním jejich podobnosti s dalšími lokalitami. V současné době se nám vzhledem ke kořenům v lokálním středním paleolitu jeví kultura szeletien jako projev posledních neandrtálců, zatímco bohunicien, který na našem území působí cizorodě, bez lokálního předchůdce a s analogiemi na Předním východě, jako projev první vlny anatomicky moderních lidí. Tomuto poznatku odpovídá i předpokládané stáří bohunicienu – 45-50 000 let.

Jak lze odlišit neandrtálce a Homo sapiens, nemáme-li k dispozici kosterní pozůstatky? Uvádí se (a současně jindy zpochybňuje) celá řada rozdílů, umění, velikost skupin, dálkové zbraně (vrhače oštěpů, ani první Homo sapiens podle všeho neměli luk a šíp), typ lovené kořisti, využívání areálu nebo dokonce nástroje pro šití… Jak se v tom vyznat?

Jedním z atributů moderního chování jsou osobní ozdoby, které se objevily před téměř 100 000 lety v Africe, přibližně před 50 000 můžeme sledovat jejich šíření přes Přední východ dále do Evropy, kde v mladém paleolitu dochází k jejich značnému rozmachu co do počtu i forem. Takovéto ozdoby – provrtané ulity fosilních plžů a mlžů – jsme objevili na lokalitě bohunicienu v Brně-Líšni. Toto chování ale zřejmě přebírali i neandrtálci, takže naše aktuální výzkumy, které jsou zaměřeny na hledání nejstarších projevů moderního chování – umění, přidávají další sklíčko do mozaiky poznání interakcí anatomicky moderních lidí s neandrtálci, umožňují testovat hypotézu o anatomicky moderních lidech coby nositelích bohunicienu, ale definitivní odpověď na otázku, kdo byl nositelem toho kterého komplexu, zřejmě zatím nepřinesou.

Je-li bohunicien starý 45-50 000, není to samo o sobě překvapivé? Tak brzy by Homo sapiens (alespoň hypoteticky předpokládejme, že jde o ně) ve střední Evropě přece nikdo nečekal. Snad „první migrace“ nebyla úspěšná a oba druhy člověka se zde nějak překrývaly přes sebe?

V Evropě neandrtálci určitě žili nějakou dobu vedle anatomicky moderních Homo sapiens.
Migračních vln Homo sapiens do střední Evropy bylo nepochybně několik, předpokládá se, že odpovídají teplejším výkyvům klimatu, tzv. grónským interstadiálům. To, že první vlna či vlny nemusely být úspěšné, je skutečně možné. Ale jaké je měřítko úspěšnosti? Minimálně se do Evropy dostalo moderní lidské chování, které mohli první Homo sapiens předat neandrtálcům.

Snad by stálo za to představit i samotný název bohunicien, protože existence této kultury není asi všeobecně známá…

Jde o kulturu pojmenovanou podle lokality Brno-Bohunice. V prostoru dnešního Brna je klastr lokalit se specifickou industrií, která u nás nemá lokálního předchůdce a působí tu poněkud cizorodě. Blízké analogie má ale na Předním východě. Tam je známa lokalita Boker Tachtit v Negevské poušti a porovnání našeho materiálu s touto lokalitou ukázalo na vysokou podobnost technologie štípání kamene mezi našimi lokalitami (např. Stránská skála a Bohunice) a Boker Tachtitem. Stáří bohunicienu je 45-50 000 let, což se nápadně překrývá s předpokládaným (na základě genetiky a archeologických hypotéz) příchodem anatomicky moderních lidí. Nebylo by se čemu divit, kdyby šlo o Homo sapiens z Předního východu, Morava geograficky představuje uzlový bod, kde se protínají hlavní panevropské trasy, které spojují Středomoří se severními nížinami v jiho-severním směru a východ se západem kontinentu údolím Dunaje.

Stěhování ježčích národů – jak se ježek dostal na Krétu

Dnešní evropská fauna a flóra byla výrazně formována dobami ledovými a meziledovými, které se střídaly …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close