(c) Graphicstock

Nejdetailnější snímek povrchu hvězdy a její atmosféry

První mapa pohybu hmoty v atmosféře jiné hvězdy než našeho Slunce.

Astronomům se s použitím interferometru ESO/VLTI podařilo získat dosud nejdetailnější snímek cizí hvězdy – rudého veleobra Antares. Pozorování jim rovněž umožnilo vytvořit první mapu zachycující rychlost pohybu hmoty v atmosféře jiné hvězdy, než je naše Slunce. Mapa odhalila nečekané turbulence v rozsáhlé atmosféře Antara. Výsledky byly publikovány ve vědeckém časopise Nature.

I při pohledu pouhým okem září v souhvězdí Štíra (Scorpius) jasná hvězda Antares světlem, které má zřejmý červený nádech. Jedná se o mohutného a relativně chladného rudého veleobra (red supergiant) v pozdním stádiu vývoje, který je na cestě k explozi supernovy [1].

Keiichi Ohnaka (Universidad Católica del Norte, Chile) a tým jeho spolupracovníků využili interferometr ESO/VLTI (Very Large Telescope Interferometer) pracující na observatoři Paranal v Chile k mapování povrchu hvězdy Antares a měření rychlostí pohybu hmoty v její atmosféře. Získaný záběr je dosud nejlepším snímkem povrchu a atmosféry hvězdy s výjimkou našeho Slunce.

Interferometr VLTI je unikátní zařízení, které umožňuje kombinovat světlo až ze čtyř přístrojů, ať už hlavních teleskopů (Unit Telescopes) o průměru primárního zrcadla 8,2 m nebo pomocných dalekohledů (Auxiliary Telescopes) systému VLT se zrcadly o průměru 1,8 m. Vzniká tak virtuální superteleskop s rozlišením ekvivalentním zrcadlu o průměru až 200 m. Ten umožňuje zobrazit jemné detaily, které jsou jinak dalece za hranicí možností jednotlivých dalekohledů.

„Způsob, jakým obří hvězdy, jako například Antares, rychle ztrácejí hmotu v závěrečných fázích svého vývoje, představuje astrofyzikální problém již téměř půl století,“ říká vedoucí autor práce Keiichi Ohnaka. „VLTI je v současnosti jediné zařízení, které je schopné přímo měřit pohyby plynu v rozsáhlé atmosféře Antara – což je naprosto zásadní krok při řešení tohoto problému. Dalším krokem bude zjistit, co tyto turbulentní pohyby pohání.“

Na základě nových výsledků se týmu podařilo vytvořit první dvojdimenzionální rychlostní mapu pohybů hmoty v atmosféře jiné hvězdy, než našeho Slunce. Data byla získána pomocí interferometru VLTI, který při pozorování využíval trojici pomocných dalekohledů, a přístroje AMBER, který umožnil vytvoření jednotlivých záběrů povrchu Antara v malém rozsahu vlnových délek infračerveného záření. Členové týmu následně použili tato data k výpočtu rozdílů v rychlosti pohybu plynu v různých místech atmosféry hvězdy a také k určení průměrné rychlosti pohybu nad celým povrchem [2]. Výsledným produktem je mapa relativní rychlosti pohybu plynu v atmosféře nad viditelným diskem hvězdy Antares – první taková mapa pro jinou hvězdu než je Slunce.

Astronomům se podařilo najít turbulentní plyn o nízké hustotě mnohem dále od hvězdy, než bylo předpovězeno. Dospěli k závěru, že pozorované struktury nemohou být důsledkem konvekce (convection) [3], tady velko-měřítkového pohybu hmoty, který u většiny hvězd přenáší energii z nitra až do vnějších vrstev atmosféry. To je důvod, proč je potřeba hledat nový, dosud neznámý proces, který dokáže vysvětlit pozorované pohyby v rozsáhlé atmosféře rudých veleobrů, jako je Antares.

„V budoucnosti bude možné tuto techniku aplikovat na různé typy hvězd a zkoumat pohyby v jejich atmosférách v dosud nedosažitelných detailech. Takový výzkum byl zatím omezen pouze na naše Slunce,“ dodává Keiichi Ohnaka. „Naše práce posouvá hvězdnou astrofyziku do nových dimenzí a otevírá zcela nové možnosti zkoumání hvězd.“

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí

Poznámky

[1] Astronomové pokládají hvězdu Antares za typického rudého veleobra. Tyto mohutné umírající hvězdy se rodí s počáteční hmotností od 9 do 40 Sluncí. Když se hvězda stane rudým veleobrem, její atmosféra se nafoukne, zjasní, ale zřídne. Antares má nyní hmotnost asi 12 Sluncí a průměr asi 700krát větší než Slunce. Předpokládá se, že na počátku svého vývoje měl Antares hmotnost 15 Sluncí a během života tedy ztratil hmotu tří Sluncí.

[2] Rychlost pohybu hmoty směrem k nám a od nás je možné měřit pomocí Dopplerova jevu (Doppler Effect), při kterém dochází k posunu spektrálních čar k modrému nebo červenému konci spektra v závislosti na tom, jestli se konkrétní hmota k pozorovateli přibližuje nebo se vzdaluje.

[3] Konvekce je proces, při kterém dochází k cyklickému pohybu chladné hmoty směrem dolů a horkého materiálu vzhůru. Proces nastává v atmosféře i oceánech na Zemi, ale řídí také pohyb hmoty u některých typů hvězd.

 

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře 2017/26

Pekelný svět s titanovou oblohou

Oxid titanatý na Zemi najdeme jen zřídka, vyskytuje se však v atmosférách chladných hvězd. Astronomům …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close