Sciencemag.cz
Doporučujeme
Kuriózní konstrukce: Že by pozemský život nevznikl ve vodě, ale přestěhoval se do moře odjinud? Třeba z formamidu?
Přebytek vody potlačuje vznik mnohých biomolekul seskládaných z více stavebních kamenů – reakce je pak posouvána směrem k hydrolýze, tj. rozpadu řetězců na jejich základní jednotky. Speciálně to představuje problém v případě RNA, kterou většinou spojujeme se samotným vznikem života v rámci představy tzv. Světa RNA. Zachary Adam z Harvardu a Masashi Aono z japonské Keio University představili z tohoto důvodu ve Scientific Reports zcela nový model. Kapalným prostředím pro vznikající život podle nich nebyla (nemusela být) voda, ale formamid (amid kyseliny mravenčí, HCONH2). V něm jednak vznikají snáze než ve vodě polymerní vazby, jednak sám může sloužit jako výchozí látka pro syntézy základních stavebních kamenů života, aminokyselin i nukleotidů.
Drobný problém je, že formamid se dnes na Zemi přirozeně prakticky nevyskytuje. Hodně se používá jako průmyslové rozpouštědlo, musí se však vyrábět synteticky. Tato látka byla sice detekována ve vesmíru a na dávnou Zemi ji mohly přinést meteority/komety, sotva ale asi ve významnějším množství – tj. aby se mohla vytvořit třeba jezírka nebo alespoň kaluže. Adam a Aono ale přišli s názorem, že roli mohla sehrát radioaktivita. Experimentálně prokázali, že formamid vzniká ze směsi kyanovodíku a acetonitrilu (obě tyto látky se na dávné Zemi zřejmě vyskytovaly), kterou vystavíme účinkům gama záření. Jeho zdrojem mohly být radioaktivní materiály nebo dokonce i celé „přírodní jaderné reaktory“ – pozůstatky jednoho z nich (uranového) známe z Oklo v africkém Gabunu. Pokud by podobné zóny existovaly už před 4 miliardami let (Oklo je mladší, cca 2 miliardy let), mohlo zde podle výpočtů vzniknout dostatek formamidu, aby vytvořil jezera. Radioaktivní záření navíc mohlo sloužit jako zdroj energie pohánějící i další chemické reakce. Teprve dodatečně se živé organismy přestěhovaly do vody.
Je to celé asi příliš kuriózní představa na to, aby se jí ihned dostalo širšího přijetí. Každopádně u všech těchto teorií je problém v tom, že dnes můžeme maximálně dokázat, že tak nějak se to stát mohlo – nikoliv, že se to opravdu stalo.
Jinak dnes převládající teorie praví, že spíše než přímo ve vodném roztoku (kde je právě problém s hydrolýzou a také přílišným naředěním organických sloučenin) vznikl život v mikroprotředí různých „kapes“, kde se tenká vrstva vody dotýkala horniny: v zatopených oblastech zemské kůry, ve sklípcích u horkých podmořských vývěrů (kuřáků) apod.
Gama záření také složitější organické struktury poškozuje, takže scénář by mohl znít tak, že nejprve vznikl formamid a v něm pak život až následně, už v prostředí bez radioaktivity…
Zdroj: Phys.org a další
