autor Continentaleurope, zdroj: Wikipedia, licence obrázku GFDL
autor Continentaleurope, zdroj: Wikipedia, licence obrázku GFDL

Proč góly zabíjejí fotbal

Jaká je jediná situace, kdy je společensky přijatelné křičet na zcela cizího dospělého člověka, radit mu, co má dělat, a tykat mu? Není to nic neobvyklého, kdokoli ze čtenářů si to může dovolit, stačí vyrazit ve správnou dobu na správné místo a koupit si lístek. Ano – jedná se o návštěvu fotbalového zápasu.

Sportovní utkání mají leccos společného s jinými jevy, jako je slavení Silvestra, smích či křest. Stejně jako při silvestrovské oslavě mohou tančit vedle sebe vrátný i generální ředitel, oba s legračními klobouky na hlavě, a při křtu jsou oba veřejně poléváni vodou (v případě některých denominací do ní dokonce celí ponořeni), při amatérském fotbalovém utkání se oba navlečou do dresu a dodržují stejná pravidla, která je nutí pobíhat sem a tam po podupaném trávníku. Jednu se o událost, kdy mizí rozdíly v hierarchii a dočasně zaniká jinak běžný řád.
I když se řídí podrobnými pravidly, sportovní utkání mají ve srovnání s jinými činnostmi částečně chaotickou podobu. Hráči se chovají, jako kdyby chtěli demonstrovat Brownův pohyb molekul. Běhá se, stojí se, chodí se, křičí se a u některých sportů je povoleno i fyzické napadení. Požadavky na etiketu jsou mírnější – když si hráč odplivne na trávu nebo se podrbe na zadní části těla, nikoho tím nepohorší.
Nesčíslněkrát zazněla slova shovívavého údivu nad těmi, pro které je fandění důležitou součástí života. Jaký má smysl marnit čas sledováním poněkud směšného pachtění dvaadvaceti cizích lidí? Jak je možné, že někoho může výsledek zápasu učinit šťastným, sklíčeným či rozčileným?
Jdeme-li po stopách nějakého chování, které působí iracionálně, dost často se dostaneme až do pravěku, a to dokonce do dob, kdy lidé ještě ani nestačili vzniknout. O dopaminu, jehož zvýšená hladina nám působí pocit slasti, již v této knize padlo slovo v souvislosti s poslechem hudby. Co jsem zatím nezmínil, je, že se pomocí dopaminu učíme. Představte si býložravého praještěra, který při svých toulkách našel místo obzvláště bohaté na výživné rostliny. Jak příroda zařídila, aby si praještěr místo zapamatoval a nezašel hloupě hlady jen proto, že zapomněl, že takový kout vůbec existuje? Ještěrův mozek se při šťastném nálezu zaplavil dopaminem. Zvíře se nějakým svým praještěřím způsobem radovalo a příliv silných emocí způsobil, že vzpomínka zůstala v mozku zachována. Zapamatovat si náhodou nalezené místo je obtížnější než uchovat si v hlavě cestu ke zdrojům, které jsou využívané pravidelně. Proto si při pohledu na nečekaně nalezenou potravu vyloučí mnohem více dopaminu než nad poživatelnými rostlinami, o kterých zvíře dávno ví.
Co u zvířat báječně funguje, působí modernímu člověku spoustu starostí. Skutečnost, že jsme mimořádně šťastní, objeví-li se pozitivní událost nečekaně, stojí také za existencí hazardních her. Představte si, že hráč vstupující do herny dostane předem papír se soupisem všech her s rozepsanými zisky a ztrátami a zjistí, že ho toho dne čeká slušná výhra. Dá se do hraní, protože peníze potřebuje, ale bude se snažit být s tím co nejrychleji hotový. Zábava se změní v práci. Jonah Lehrer popisuje v knize Jak se rozhodujeme případ starší ženy, která trpěla Parkinsonovou chorobou a byla léčena vysokými dávkami dopaminu. Dosud bohabojná babička začala být posedlá hazardem. Prohrála všechen svůj důchod, a ani to jí nestačilo. Zoufalý dědeček se s ní rozvedl, protože do automatů naházela celoživotní rodinné úspory, které nebyly vůbec malé. I vnoučata se jí vyhýbala, protože jim kradla kapesné. Nedokázala si pomoci, musela hrát a hrát. Když lékaři dopamin vysadili, hazard ji přestal zajímat. Jen se po nějakou dobu musela fyzicky zotavovat, protože během hráčského období zanedbávala i jídlo a spánek.
Gól v soupeřově brance je podobně nečekaný jako déšť mincí sypajících se z automatu. Proto v nás, divácích, vyvolává tak velký pocit štěstí a sportovní zápasy se nám zdají napínavější než třeba soutěž o to, která země vykáže rychlejší ekonomický růst. Zde se nachází i jedna z příčin obrovské celosvětové obliby fotbalu. Není výjimkou, že fotbalové utkání skončí bez gólů, což není příliš vzrušující výsledek. Teoreticky by se takto neuspokojivý sport neměl nikdy stát populárním – ale je to právě malý počet gólů, co dělá fotbal přitažlivým. Fanoušci dopředu nevědí, zda jejich tým vstřelí vůbec nějaký gól, a když se tak stane, jde o velkou událost. Dopamin pak doslova teče proudem. Gól v házené, natožpak bod v basketbalu či volejbalu, v nás tak silné emoce nevyvolá. Říká se, že góly jsou kořením fotbalu, a činovníci tohoto sportu jsou nešťastní, když na důležitém turnaji padá gólů málo. Paradoxně by ale velké množství gólů za zápas nejspíš znamenalo pokles popularity tohoto sportu.

Tento text je úryvkem z knihy:
Petrák, Milan: Terapie chaosem
Dybbuk 2016
O knize na stránkách vydavatele

obalka_knihy

Credit: (c) NASA/JPL-Caltech/DSS

Stephen Hawking o informaci v černé díře

Podle Feynmana neexistuje jen jediná historie, ale mnoho různých možných historií; každá má svou pravděpodobnost. …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close