(c) Graphicstock

Produktivní a neproduktivní válka

Válka snižuje množství násilných úmrtí – ale jen někdy. A proč byl středověk temný?

Anglický archeolog Ian Morris se ve své knize o dějinách válek zabývá jejich dopadem na vývoj lidské civilizace. V první řadě jde o polemiku s bajkami o „mírumilovných domorodcích“, ať už je zastávali minulí filozofové nebo moderní kulturní antropologové. Žádné mírumilovné společnosti neexistovaly, i když míra násilí byla různá a před vznikem zemědělství na sebe jednotlivé skupiny lidí narážely méně často, takže pobíjet se bylo obtížnější.

Není ale pravda, že by příčinou válek byl majetek, možnost odnést zásoby, válčilo se stejně tak o území jako o ženy, pronásledovali se psanci z vlastní skupiny a ti se zase s novými kumpány vraceli, aby se mstili. 20. století i se světovými válkami bylo naopak obdobím, kde míra násilných úmrtí byla celkově nejnižší. Civilizace, respektive stát („Leviatan“), míru násilí a tím i násilných úmrtí snižují – alespoň ve svých hranicích. Státy vnitřního míru vesměs dosahují tím, že bojují na hranicích a připojují nová území. Válka tak byla v minulosti prakticky jediným prostředkem k dosažení míru – zapomeňme na nějaký „dialog“, či „společenské smlouvy“. Tím je tedy válka konstitutivní, alespoň celkově a z dlouhodobého hlediska; že např. Keltové vybíjení při podmaňování Galie Caesarem asi budoucí Pax Romana a s ním spojená staletí relativní prosperity zrovna nevítali, je asi jasné.

Klíčová je ovšem jiná Morrisova myšlenka, a to rozlišení válek na produktivní a neproduktivní. Není to hodnocení, které by mělo nějaký morální aspekt nebo souviselo s motivacemi účastníků (ti chtějí zabrat něčí území nebo si nenechat zabrat to svoje), ale jde při tom o to, zda dochází k rozšiřování impérií, zda válka vytváří budoucí mír (na nějakou relevantní dobu). Většina válek, třeba ty před neolitem, v neolitu, ale i v evropském středověku nebo mezi řeckými městskými státy ve starověku, byla neproduktivních. Takové války jsou „k ničemu“, vysloveně škodlivé jsou pak dle Morrise války, které vedou k rozpadu říší; ty jsou nejen k ničemu, ale naopak množství válek do budoucna ještě zvyšují (všude se dají najít výjimky – třeba americká válka za nezávislost, USA po Napoleonovi už s Británií neválčily a naopak objem obchodu/propojenosti obou zemí stále rostl). Produktivní válka by měla vést k tomu, že se území poraženého nepřítele zabere.
Tak Řím narazil na své limity, když nedokázal připojit zbytek Británie, Germánii a říši Parthů (to neznamená, že to vůbec šlo, a že bylo účelné se o to za každou cenu snažit). Od pádu Říma se produktivní války v Evropě nevedly asi 1 000 let, až do zámořských objevů (zase: v menším měřítku platí opak, třeba vznik říše Franků až po Karla Velikého určitě byl produktivní proces).

Morris soudí, že produktivní a neproduktivní období se nestřídají náhodou, závisejí nejspíš na technologiích používaných při válčení. A období cca 500 – 1500 n. l. pak v Eurasii bylo neproduktivní, protože Čína, Evropa ani říše na Blízkém východě nedokázaly efektivně bojovat s kočovníky z centrálních stepí Eurasie. Mocenskou rovnováhu zde změnily až ruční palné zbraně. V tomto smyslu byl středověk skutečně „temným“, „úpadkovým“ nebo „zbytečným“ obdobím, a to nejen v Evropě/na území Římské říše.

Někdy příště se dostaneme třeba ke klíčovým vojenským technologiím, které Morris postuluje pro starověk (samozřejmě nějaké milníky napadnou každého, třeba kov, jindy to ale není tak triviální).

Zdroj: Ian Morris: War! What Is It Good For? Conflict and the Progress of Civilization from Primates to Robots, Farrar, Straus and Giroux, New York 2014

V této souvislosti: V předkolumbovské Americe nebyla domestikována jízdní zvířata a tedy neexistovaly ani žádné kočovnické hordy. Znamená to, že zde tedy civilizace mohla postupovat kupředu rychleji? Těžko říct, z řady jiných důvodů zde byl vývoj za Eurasií zase zpomalen. Je tedy možné, že v období cca 500-1500 n. l. se Nový svět opravdu rozvíjel rychleji, ale pouze snižoval technologický apod. náskok Starého světa.

autor Continentaleurope, zdroj: Wikipedia, licence obrázku GFDL

Lidožraví lvi a izotopy – věříte tomu?

V roce 1898 se v oblasti Tsavo v Keni stavěla železnice spojující Keňu a Ugandu. …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close