Foto: © peterruter / Dollar Photo Club

Učíme počítače poznat ironii

Poznat vtip, nadsázku či ironii je považováno za velmi výjimečnou lidskou vlastnost. Šimpanzi ani psi to, zdá se, neumí, pochybujeme o tom, že by to zvládla umělá inteligence. Proč by ale nemohla?

Trochu to připomíná ukázky, které mají demonstrovat nepoužitelnost počítačových překladačů; určitě najdeme dost příkladů jejich fatálních omylů a podobně objevíme dost ukázek, jak se systémy pro porozumění jazyku v ironii dokonale ztratily. Jenomže občas se ztrácíme i my sami a vtip nám unikne. Zejména když je k dispozici velké množství dat, není problém v nich najít důkaz, že něco nefunguje nebo někdo něco nezvládá. Ve skutečnosti systém umělé inteligence, který rozpoznává ironii, vůbec nemusí být bezchybný – jistě se najdou příklady, kdy mu něco nedošlo, jako každému. Rozumět ironii znamená prostě určitou procentuální úspěšnost v interpretaci sdělení. (Příslušný program vysloveně neanalyzuje, „co kdo jak myslel“, ale prostě dokáže určit, že význam výroku není doslovný, ale opačný nebo jinak posunutý.)

Jak ale v praxi rozpoznávání ironie software naučit? Silvio Amir z Lisabonské univerzity se k tomu rozhodl využít příspěvky na Twitteru (v těchto lakonických poznámkách bude ironie určitě zastoupena víc než v delší komunikaci). Použije se prostě strojové učení (vícevrstvé neuronové sítě, deep learnig a další moderní technologie…) vycházející z analýzy předešlých příspěvků. Výsledkem je, že software prý dokáže identifikovat ironii s přesností na 87 % – což je o pár bodů víc než jiná umělá konkurence. Možná spíš než těch pár procent by bylo zajímavější zjistit, s jakou úspěšností dokáží systémy najít ironii v delším sdělení, kde se oboje míchá. Na Twitteru možná stačí označit výrok za ano/ne.
Amir uvádí, že pro strojové učení je ironie docela dobře zvládnutelná hlavně tehdy, máme-li k dispozici dost výroků od jednoho člověka – každý ji používá trochu jinak, ironický bude podobně jako v minulosti, „konzistentně“. Sarkasmus navíc u člověka často provázejí konkrétní signály, třeba tón řeči a doprovodná gesta, jenže totéž platí i v psaném projevu, byť to nemusí být tak patrné (dejme tomu se používají určité konkrétní fráze „hm, takže…“). Tudíž nový model má být chytrý tím, že je současně jednoduchý.
Stejně tak se ale věci dají komplikovat, třeba řadit uživatele do různých skupin a pak ironii zkoumat s přihlédnutím k tomu, jaké zájmy a hodnoty bude pravděpodobně zastávat celá skupina. Pokud je význam výroku v rozporu s tím, jak obvykle reaguje skupina, představuje to signál, že by mohlo jít o sarkasmus. Což tak nějak asi funguje, ale stejně tak je jasné, že má-li systém pracovat s „významem výroku“ nebo „hodnotami skupiny“, model se krajně komplikuje a ztrácí se původní elegance.
Každopádně extrahovat informace z Twitteru je velký byznys a motivace pro vývojáře (i když v ČR zrovna Twitter díru do světa neudělal; v téhle souvislosti je také zajímavé, nakolik systémy pro rozpoznávání sarkasmu budou přenosné mezi různými jazyky). Firmy nebo třeba politické strany při sledování svého mediálního obrazu a reakcích na konkrétní kroky jsou za podobnou analýzu jistě ochotné zaplatit. Nemají-li se třeba jenom počítat zmínky, ale i nějak inteligentně vyhodnocovat, bez rozpoznání ironie to moc nejde.
Mimochodem na celém přístupu je zajímavá ještě jedna věc – Amir nedělal žádný obecný model, ale model pro Twitter. Tak si lze představit, že třeba vzniknou speciální systémy, které toto rozpoznají při konverzaci na Facebooku, při záznamech komunikace na úřadech, na sportovních stadionech. Což ale zase odpovídá tomu, jak fungují lidé – nejsme-li filatelisty, asi sotva pochopíme jakési jemné ironické narážky na hrubé zoubky známek, ironii v pivnici pozná spíše pravidelný návštěvník těchto zařízení.
To neznamená, že pak nepřijde i nějaký univerzálnější nástroj, který zkusí kombinovat ty jednodušší programy (téměř utility). Tak alespoň vypadá vývoj umělé inteligence, považujeme-li za účinný přístup zdola nahoru. Možná ale velkou praktickou využitelnost získáme i bez složitějších modelů. Dá se z toho něco vyvodit o fungování nás samých nebo pro vývoj jiných oborů umělé inteligence?

Zdroj: New Scientist, TechCrunch, Techxplore.com

Hledání strojů času

Stroje času patří k oblíbeným rekvizitám sci-fi literatury i filmů, nevyhýbají se jim ale ani …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close