Zdroj: Oleg Alexandrov – Wkipedie, licence obrázku public domain
Zdroj: Oleg Alexandrov – Wikipedie, licence obrázku public domain

Asi polovina dnes publikovaných vědeckých článků je chybných

Jinak řečeno – prokazují se zde závislosti, které se při dalším zkoumání nepotvrdí.

Nejčastěji jsou dnes v recenzovaných časopisech publikovány výsledky, které mají na hladině pravděpodobnosti 95 % vyloučit, že vazba mezi dvěma sledovanými veličinami je dílem náhody (hladina významnosti „p value“ menší než 0,05). Co když se ale autorovi výzkumu nedaří dosáhnout potřebné hladiny? Potřebuje publikovat a navíc bývá o správnosti své teorie sám přesvědčen, jen ta data to nějak kazí, je v nich např. dost šumu. Nakonec závislost tam „určitě je“, vždyť „vychází s pravděpodobností 0,93“, je třeba to jen ještě trochu posunout na 0,95, aby to časopis přijal k publikaci.
Začne se tedy s daty různě kouzlit; nejprve se vyloučí třeba výsledky příliš se lišící od zbytku, ty jsou prohlášeny za hrubé chyby. Epidemiolog John Ioannidis toto a podobné triky ve svém provokativním článku z roku 2005 „Why most published research results are false“ označil jako „p hacking“.
Nakonec je možné i naměřená data zahodit a celé testování provést úplně znova, třeba to tentokrát vyjde. Nebo alespoň přidávat další měřená data a měření ukončit ve vhodný moment, kdy se dosáhne potřebné hladiny významnosti.
Ať už jde o vědomý podvod nebo ne, každopádně dochází k zásadnímu prohřešku, metodika se upravuje až poté, co bylo provedeno měření. Výsledkem jsou pak falešně pozitivní závislosti mezi řadou jevů.
Brian Nosek a jeho kolegové z Center for Open Science se v roce 2015 pokusili reprodukovat 100 publikovaných studií a oblasti kognitivní a sociální psychologie. Ve 40 případech jim výsledky seděly, jindy byla závislost slabší než deklarovaná nebo se vůbec nepodařilo ji prokázat. Vazba mezi příslušnými veličinami byla v průměru ve všech 100 testovaných pracích přeceněna až dvojnásobně!
A jedno z možných řešení? Geoff Cumming na The Conversation/Phys.org navrhuje on-line systémy, kde by se musely dělat veškeré záznamy o probíhajícím pokusu, dopředu navrhnout jeho rozsah, časový harmonogram i způsoby zpracování dat. Pak už by data nešlo data nějak selektivně upravovat – nebo by to alespoň bylo vidět. Samozřejmě i v tomto případě by si výzkumník mohl data zaznamenávat pro sebe, pak z nich vyloučit ty nehodící se a nahrát až ty, které dokládají příslušnou závislost; to už by se však jednalo o zjevný podvod.
„Předregistrace“ studie může být pro vědce spojena s řadou komplikací, vyloučí ale „p hacking“, a tento přístup představuje jednu z možných budoucností vědeckého publikování.
Zdroj: Phys.org

Voda v kráteru Gale na Marsu přetrvávala déle, než se myslelo

Mezinárodní tým vědců pod vedením Imperial College London objevil doklady otm, že v marsovském kráteru …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close