Pixabay License. Volné pro komerční užití

Bioetika a princip slasti

Ve většině případů neexistuje faktický rozdíl mezi aktivní eutanazií, pasivní eutanazii a asistovaným suicidiem.

Bioetika je obor, který se začal rozvíjet na začátku 70. let 20. století. Zabývá se etickými problémy v medicíně. Jedná se o kombinaci medicíny, etiky, práva a psychologie.
Existuje pluralita přístupů a názorových proudů. V ideálním případě bioetik nedává rady, spíše ukazuje panorama možností. Na dotyčném (např. rodičích, kteří uvažují o interrupci, protože plod je defektní) je, aby se rozhodl sám.
Diskuse o etických problémech eutanazie, popř. ukončení života jsou již vyčerpány. Vše bylo již mnohokrát řečeno. Stojí se za to zabývat pouze třemi věcmi:
a) zkušenostmi s eutanazií v zemích, kde je povolena,
b) pokroky v paliativní péči, především pak těch, které se týkají možností eliminace bolesti,
c) za jakých okolností je rozumné ukončit těhotenství. (Zde diskuse pokračuje, protože dochází k zdokonalování prenatální diagnostiky a zároveň terapeutických metod.)
V některých zemích je legalizována/dekriminalizována pasivní eutanazie, ale již ne aktivní, popř. asistované suicidium. Jinde je povolena asistované suicidium, ale již ne aktivní eutanazie – jinde je to zase naopak.
Na tomto místě je vhodné říci, že ve většině případů neexistuje faktický rozdíl mezi aktivní eutanazií, pasivní eutanazii a asistovaným suicidiem. Je to pouze hra se slovy. Ve všech případech je cílem rychle ukončit utrpení pacienta a ve všech případech mu k tomu lékař pomůže. Lékař ví, že výsledkem jeho jednání bude smrt pacienta. Dokonce se dá říci, že aktivní eutanazie je lepší způsob ukončení života, protože je rychlejší a méně bolestivá než pasivní eutanazie. Aktivní usmrcení (killing by commision) je pro pacienta z mnoha důvodů lidštější než ponechání zemřít (killing by omission / letting die).
Pokud by tedy bylo více zásadovosti a méně pokrytectví, měly by být povoleny buď všechny tři způsoby ukončení života, nebo žádný.
Každý organismus je vytvořen tak, aby vyhledával slast a vyhýbal se bolesti. Hodnota každé události je určena počtem hedonů (jednotka slasti) a dolorů (jednotka bolesti), popř. jejich poměrem.

Obecně se dá říci, že pokud dolory převládnou nad hedony v kritickém poměru a není reálná naděje na změnu, nastal čas na úvahy o konci života. Jedná se o zcela jasné, sekularizované a sčítatelné novověké pojmy dobra a zla, se kterým nemusí každý souhlasit z důvodů jisté „plochosti“ a kupeckosti tohoto přístupu. Zároveň je zřejmé, že hodnocení snesitelnosti, popř. nesnesitelnosti je velmi individuální.
To, že mnozí lidé lpí na životě i v situaci, kdy dolory jasně dominují a není reálná vyhlídka na cokoli jiného, se dá kromě čistě biologického instinktu a strachu z neznámého vysvětlit jejich osobnostní nezralostí – nenasyceností, resp. nenasytitelností, tedy psychologií one more cup of coffee – tedy ještě jednu večeři s přáteli, ještě jedny vánoce. Na tomto místě stojí za zamyšlení výrok Immanuela Kanta: „Nejvíce se bojí smrti ti, jejichž život má nejmenší cenu.“

 

Tento text je úryvkem z knihy
(jedná se o verzi před závěrečnou korekturou)
Petr Bakalář: Morana. Příručka pro trpící.
Pražský skeptik 2019
Kosmas.cz

Morana - obálka knihy

 

Viz také: Umírání jako věda

Sebevražda ve starověkém Egyptě a Núbii

Se sebevraždou se lidstvo setkávalo od nepaměti. Lidé měli vždy možnost se zabít a tuto …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close