Sciencemag.cz
Doporučujeme
Bubliny plynu ve sklenici s vodou se nepřekvapivě pohybují směrem vzhůru. Když podobné uspořádání existuje v úzkém sloupci kapaliny (úzká zkumavka apod.), zdá se být ale stabilní. Kupodivu není (dosud nebylo?) tak úplně jasné, proč to takhle funguje.
V 60. letech přišel F. P. Bretherton s tím, že celý jev lze vysvětlit tvarem bublin. Dále se předpokládalo, že mezi bublinou a stěnou se tvoří tenký film, který brání v jejím pohybu vzhůru. Ale všechny tyto výklady prý stejně nějak nedrží pohromadě. Bakalářský student Wassim Dhaouadi z Ecole Polytechnique Federale de Lausanne a vedoucí laboratoře John Kolinski nyní pomocí optické interference celý jev opravdu sledovali, a to včetně měření tloušťky tenkého filmu mezi bublinou a stěnou (výsledek: jen několik desítek nanometrů). Závěrem je zjištění, že bublina ve skutečnosti vzhůru stoupá, i když jen velmi pomalu, takže lidským okem to nelze postřehnout. Film může měnit svou velikost, ale údajně nikdy nezmizí, ani když se kapalina např. zahřeje.
Dhaouadi, Wassim and Kolinski, John M., Bretherton’s Buoyant Bubble, Physical Review Fluids, 2019, DOI: 10.1103/PhysRevFluids.4.123601
Zdroj: Ecole Polytechnique Federale de Lausanne/Phys.org
Poznámka PH: V zásadě snad stále platí, že ale za odpor ke stoupání může právě onen tenký film?
