Sciencemag.cz
Doporučujeme
Žádná Atlantida, ale ráj evropských lovců pozdního paleolitu…
Doggerland, území nacházející se nyní na dně moře, se kdysi rozprostíral od dnešního Dánska až ke
Skotsku a v dobách, kdy byl nejrozlehlejší, zhruba před 20 000 lety, v nejchladnějším období doby ledové, pravděpodobně zasahoval až k Shetlandským ostrovům. Od norského pobřeží jej dělil pás hlubokého
moře, dnes nazývaný Norský příkop. Zhruba v půli cesty mezi Shetlandskými ostrovy a norským Bergenem se nacházelo pohoří, kterému se zpětně dostalo pojmenování „ostrov Viking-Bergen“. V jistých obdobích možná Doggerland představoval nejpříznivější místo k žití v celé tehdejší Evropě – úrodná zem protkaná řekami a plná lovné zvěře.
V jedné vitríně v Národním muzeu v Kodani jsem viděla nástroje a umělecké předměty z kostí a parohů, které lidé z Doggerlandu před mnoha tisíci lety vyrobili. Některé z těchto objektů se zachytily rybářům do sítí, další vyplavilo moře na dánské pláže. Podvodní archeologové pátrali při pobřeží po potopených osídleních. Už v 19. století nacházeli rybáři ve vodách při březích Anglie podivné kosti mamutů a sobů. V roce 1931 vylovila posádka anglického rybářského trauleru Colinda z vlečné sítě hrot oštěpu vyrobený z parohu, který je dle datace téměř 12 000 let starý. Od té doby nalezli rybáři, podvodní archeologové a geologové množství předmětů, které nám dokládají život pravěkých lidí na území, jež se dnes nachází na mořském dně.
…
Jak vypadaly vnější hranice Doggerlandu? Jak daleko do Atlantského oceánu zemská masa v různých obdobích zasahovala? Několikrát svou otázku v různých formulacích opakuji, Vincent Gaffney mi nakonec řekne, že budu muset přistoupit na to, že vědci nemají ponětí.
Nejlepší mapy, které máme v současnosti k dispozici, vytvořila na konci devadesátých let 20. století britská archeoložka Bryony Colesová v Exeteru. Vycházela hlavně z moderních výškových měření mořského dna. V té době vědci teprve zjistili, že od nejchladnějšího období doby ledové před 20 000 lety vystoupala hladina moře zhruba o 120 metrů. Dalo by se tedy předpokládat, že vše, co se nachází na
mořském dně v hloubce menší než 120 metrů, musela být někdy v minulosti suchá zem, což by také znamenalo, že oblasti, které jsou v současnosti ještě mělčí – jako například Dogger Bank – bývaly vysokými horami. S tímto vzájemným vztahem to ovšem nebude tak jednoduché. Velké řeky protékající Doggerlandem s sebou přinášely sedimenty, které se usazovaly po tisíce let a krajina se měnila co do rozlohy i výšky. Mapy Bryony Colesové tudíž představují spíš opodstatněný odhad než jasná fakta.
Pylové analýzy z vrtných jader z oblastí sousedících s Doggerlandem ukazují, jak se proměňovala vegetace – během nejchladnějšího úseku doby ledové dominovala suchá tundra a na rozdíl od vnitrozemí Skandinávie oblast Doggerlandu pravděpodobně nepokrýval silný pevninský ledovec. Vincent Gaffney se domnívá, že nevelké skupiny paleolitických lovců tam zavítaly už v nejchladnějších obdobích. Dokazovala by to i pazourková špička, na kterou vědci zcela náhodou narazili při navrtávání dna při ostrově Viking-Bergen. S koncem doby ledové se hladina moře zvedla a oblast Doggerlandu se zmenšila. Ale vzniklo o to úrodnější území: objevily se lesy – nejprve se zakrslými břízami a vrbami, pak postupně se
zastoupením borovice a lísky a později i se vzácnějšími listnatými stromy, jako jsou jilm, lípa a dub.
Vincent Gaffney doufá, že získá finanční prostředky, které mu umožní ve výzkumech pokračovat. Rád by zrealizoval rozsáhlé vrtné výzkumy v místech Doggerlandu, o kterých se domnívá, že tam s velkou pravděpodobností žili lidé. Jde zejména o místa při ústích řek, podél vodních toků a zvláště kolem velkého jezera Silver Pit (Stříbrná propast).
Jednotlivé vrty už Gaffney uskutečnil – pozůstatky z osady na mořském dně nedaleko ostrova Wight prozkoumal novou metodou analýzy DNA, při které se celý jádrový vzorek analyzuje najednou a poté se vědci snaží identifikovat organismy, jejichž stopy se ve vzorku vyskytly. Díky tomu je možné zjistit, co lidé z dané osady jedli. Ve vzorku DNA rozpoznáme různé druhy rostlin a zvířat.
Gaffney je přesvědčený, že Doggerland znamenal pro lidi lovecké kultury ze severozápadní Evropy na konci doby ledové centrální oblast. Nabízel vynikající podmínky pro lov i rybaření – na rozdíl od dnešní Anglie a Skotska, které tehdy představovaly nehostinné horské regiony. Neměly co nabídnout. Obyvatelé Doggerlandu tam možná jen příležitostně vyráželi na lov.
Pravděpodobně k lovu čas od času využívali i jižní části dnešního Švédska. Před 14 000 lety ještě pokrýval velké části Švédska ledovec, ale území na jihu a podél západního pobřeží byla již odledněná.
A právě tam mohli příležitostní návštěvníci zavítat. Při cestě do dnešního Švédska stačilo jenom překonat několik řek. A v pravidelně se opakujících obdobích bylo možné urazit cestu z Doggerlandu až do dnešního kraje Skåne suchou nohou.
Tento text je úryvkem z knihy
Karin Bojsová
Mých prvních 54 000 let: Nejnovější poznatky z archeologie a evoluční genetiky
Paseka 2018
O knize na stránkách vydavatele
