Jižní pól Saturnova měsíce Enceladus, vyznačeny trhliny v povrchovém ledu. Credit: NASA, ESA, JPL, SSI, Cassini Imaging Team

Enceladus je uvnitř komplexní, na dně oceánu bublá oxid uhličitý

Uvnitř Enceladu probíhá zřejmě síť chemických reakcí zahrnujících oxid uhličitý, vodík a křemičitany. Existence života z toho nijak nevyplývá, ale složitější chemie by obecně jeho pravděpodobnost mohla zvyšovat.
Vědci ze Southwest Research Institute sestavili nový geochemický model fungování Saturnova měsíce Enceladu. Vycházejí přitom z toho, že oxid uhličitý, který občas uniká trhlinami v povrchovém ledu, by mohl vznikat reakcemi podzemního oceánu s horninami na jeho dně. Analýza sloučenin nalezených na povrchu prý umožňuje odhadnout i koncentraci CO2 v kapalné vodě (poznámka PH: ta by přitom nemusela být stabilní, v závislosti na aktuální aktivitě vývěrů na dně?).
Současně se ale oxid uhličitý na mořském dně zase do hornin ukládá v důsledku reakcí s křemičitany. Tzv. křemičitanové zvětrávání představuje způsob, jak oxid uhličitý mizí i z pozemské atmosféry (poznámka PH: cca jde o reakci, kdy z křemičitanů a CO2 vzniknou uhličitany a pevný SiO2; uhličitany jsou navíc rozpustné ve vodě a následně pak jejich značná část pohřbena na dně oceánů). Předpokládá se, že v relativně daleké budoucnosti (cca půl miliardy let, miliarda let apod.) právě tímto procesem zmizí oxid uhličitý i z pozemské atmosféry. To bude ovšem v době, kdy Země bude v důsledku rostoucího množství energie od Slunce bez nějakých rozsáhlejších geoinženýrských zásahů stejně prakticky neobyvatelná a absence CO2 ji už neochladí. (Podrobněji tyto scénáře popisuje např. kniha Peter Ward, Donald Brownlee: Život a smrt planety Země, Argo a Dokořán, 2004).
Geochemický model Enceladu předpokládá i existenci hydrotermálních průduchů na mořském dvě, které by mohly pro místní život dodávat energii a rozpuštěné látky v relativně vysokých koncentracích a zajistit potřebné gradienty. Na povrchu Enceladu se kromě molekul oxidu uhličitého podařilo detekovat i vodík – ten by mohl redukovat CO2 na organické látky (anorganickými reakcemi nebo přímo reakcemi prováděnými živými organismy). Samotný vodík by zase mohl vznikat redoxními reakcemi železa (např. hydrotermální oxidace redukovaného železa někde hluboko pode dnem oceánu); předpokládá se, že pevné jádro Enceladu obsahuje mj. horniny bohaté na železo a hořčík.
Závěr z toho všeho má znít: nitro Enceladu je různorodé, existují zde chemické a tudíž i energetické gradienty. Kdyby zde život cca pozemského typu dokázal vzniknout, měl by pro další existenci zřejmě celkem příznivé podmínky.
Geophysical Research Letters, DOI: 10.1029/2019GL085885
Zdroj: Southwest Research Institute/Phys.org a další

Týden na ITBiz: Fotonické čipy ze stolní tiskárny

Bitcoin prošel dalším halvingem. Avast dostal rekordní pokutu 351 milionů Kč za předávání osobních údajů. …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close