Sciencemag.cz
Doporučujeme
Fermiho bubliny, které v roce 2010 objevil Vesmírný gama dalekohled Fermi, představovaly pro astronomy dosud záhadu. Jde o obrovské oblasti vyzařující gama záření, které se táhnou z obou stran středu Mléčné dráhy do vzdálenosti přibližně 50 000 světelných let a vyčnívají z roviny galaxie jako balóny (viz obrázek). Navzdory jejich obřím rozměrům se dosud nepodařilo rozluštit mechanismus jejich vzniku.
Od objevu Fermiho bublin bylo vysloveno mnoho hypotéz o jejich vzniku, včetně explozivní aktivity centrální supermasivní černé díry, větrů z černé díry a stálé aktivity v této části Galaxie, která souvisí s tvorbou nových hvězd.
Profesor Yutaka Fujita z Tokijské metropolitní univerzity nyní na základě provedených simulací tvrdí, že Fermiho bubliny jsou vytvářeny rychlými proudy vysoce nabitých částic, které se pohybují rychlostí 1 000 km/s po dobu 10 milionů let. Tyto větry se šíří směrem ven a interagují s plynem v halo Mléčné dráhy, což způsobuje „zpětný ráz“. Fermiho bubliny odpovídají objemu na vnitřní straně této zpětné rázové fronty. Důležité je, že simulace také ukázaly, že okamžitá exploze v centru Mléčné dráhy nemůže reprodukovat profily teplot naměřené dalekohledem Fermi, což dodává váhu scénáři založenému na celkem stabilních větrech generovaných centrální černou dírou. V tom, že za existenci Fermiho bublin stojí černá díra Sagittarius A, se nový výklad tedy shoduje s řadou již existujících teorií.
Větry předpovězené simulací jsou podobné výtokům pozorovaným i v jiných galaxiích.
Rychlé větry proudící z centra Galaxie vytvářejí dopředný ráz a zpětný ráz. Ten druhý má být zodpovědný i za Fermiho bubliny. Credit: Tokyo Metropolitan University
Yutaka Fujita, Evidence for powerful winds and the associated reverse shock as the origin of the Fermi bubbles, Monthly Notices of the Royal Astronomical Society (2022). DOI: 10.1093/mnras/stac3312
Zdroj: Tokyo Metropolitan University / Phys.org
