(c) Graphicstock

Hrátky s hypnózou: Uvěříte, že někdo má dvě hlavy?

Racionalizace absurdních halucinací nepředstavovala sebemenší problém. Já měl dvě hlavy, protože „se nepovedla transplantace, kterou jsem nedávno podstoupil“.

pokračování včerejšího úryvku: Hrátky s hypnózou: rozumně znějící výmysly

Je známo, že lidé jsou na sugesci vnímavější, když jsou uvolnění. Ve stavu hluboké relaxace, která se objevuje v hypnotickém transu, je sugestivní působení hypnotizéra nesmírně silné. Obvyklá praxe je taková, že člověku před probuzením z transu řeknete, že až otevře oči, bude se cítit odpočinutý a uvolněný. A tak to skutečně bývá. Můžete ale zajít mnohem dál. Můžete hypnotizovanému přikázat, aby po probuzení byl schopen vyslovit pouze jedno slovo, třeba „slepice“. A to se také stane! Navíc to bude úplně přirozené a ani trochu nepříjemné. Tento jev se nazývá posthypnotická sugesce a může trvat tak dlouho, dokud se neobjeví smluvený signál, například lusknutí prsty.
Při jedné z prvních posthypnotických sugescí, kterou jsem vyzkoušel, jsem hypnotizované osobě přikázal, aby se, až otevře oči a vymaže z paměti průběh celého transu, při vyslovení slova „peněženka“ postavila na jednu nohu. Byl jsem velmi zvědavý na výsledek toho hloupého vtipu, a tak jsme si po probuzení začali jen tak povídat a já zmínil něco o peněžence a pozorně sledoval reakci. A skutečně, ten člověk se na okamžik postavil na jednu nohu! Zeptal jsem se na příčinu takového chování a odpověď zněla nějak jako: Prostě je to pohodlnější, a proč se ptám? Pokrčil jsem rameny a dál jsme si povídali, ale po chvíli jsem znovu jen tak mimochodem zmínil něco o peněžence a reakce byla opět stejná. Znovu jsem se zeptal, proč to dělá, a odpověď zněla, že ho noha právě začala svědit a potřeboval se podrbat. Aha. Ještě jsem situaci několikrát zopakoval, ptal jsem se na příčinu. Odpověď pokaždé zněla naprosto věrohodně. Noha byla unavená. Rozumím. Chytla mě křeč. Jasně. A proč se vlastně pořád tak ptám? Hmmmm…

Nechtělo se mi věřit, že inteligentní člověk plně při vědomí může poslušně vykonávat nějaký debilní příkaz, a neuvědomovat si, co je pravou příčinou jeho konání! Ale bez nejmenšího problému bude uvádět vymyšlené, ovšem věrohodně znějící důvody. Pokaždé. A nejpodivnější je to, že jim bude sám upřímně věřit a zpochybňování takových důvodů ho jenom rozčílí. A zatím skutečná příčina jeho chování zůstane zcela nevědomá.
Když jsem se nakonec přiznal: Hele, před chvílí jsem tě zhypnotizoval a nacpal ti do hlavy instrukci, že si máš stoupnout na jednu nohu pokaždé, když uslyšíš určité slovo. Sorry. Teď si nic nepamatuješ, protože jsem ti přikázal na všechno zapomenout. Jestli mi nevěříš, můžeme udělat pokus. Já za chvíli řeknu to slovo, a ty se snaž nezvedat nohu, dobře? Pozor…. peněženka! Noha se zvedá. Peněženka. Noha se zvedá. Peněženka, peněženka, peněženka. Síla vůle nepomáhá, noha se pokaždé bezmocně zvedá. A v obličeji se zračí zmatení. Teprve když jsem ho znovu uvedl do transu a sugesci zrušil, komedie skončila. Čestné slovo!

Začal jsem se tehdy zamýšlet nad tím, jestli se mi podaří vymyslet tak absurdní instrukce, že je rozumný člověk nebude chtít vykonávat a racionalizovat. Dokáže racionalita vyhrát ve střetnutí se svou žalostnou karikaturou – racionalizací? Vyzkoušel jsem toto: Za chvíli trans pomine, probudíš se a na všechno zapomeneš. Ovšem pokoj, ve kterém se nacházíš, má ve zdi díru a skrz ni je vidět na krásnou pláž. Na pláži stojí dvě palmy, mezi nimi je houpací síť a v ní spí David Lynch. Já budu mít dvě hlavy a můj hlas se bude ozývat z lustru.
Ukázalo se, že racionalizace takhle absurdních halucinací, které se opravdu vytvořily, nepředstavovala sebemenší problém. Díra ve stěně byla skutečně „viditelná“, a to kvůli autu, které přece včera najelo do domu (zapomněl jsem dodat, že jsme v pátém patře). David Lynch „byl právě na nedalekém filmovém festivalu“. A já měl dvě hlavy, protože „se nepovedla transplantace, kterou jsem nedávno podstoupil“.
A tak dále. Už si ani nepamatuju, proč se můj hlas ozýval z lustru (ale „skutečně“ to tak bylo), ale vysvětlení přišlo okamžitě, navíc s citelným rozhořčením, proč se vůbec ptám na všechny ty samozřejmé samozřejmosti? No nádhera!
Tentokrát jsem byl zmatený zase já. Snadností, s jakou zdánlivě rozumný člověk dokáže zracionalizovat absolutně cokoliv. Ovšem to nejzajímavější mi došlo až později. Totiž to všechno se nedělo díky hypnóze. Nebyla to ona, kde vyváděl ty kousky. Tedy samozřejmě, že hypnóza vyvolává u lidí určité divné chování, možná dokáže trochu podvést některé naše smysly, ale racionalizace, která přichází potom, nás provází denně i bez hypnózy. Každodenně se rozhodujeme na základě důvodů, které nechápeme, a obrnění proti realitě odůvodňujeme své chování před sebou i před světem způsobem, který nemá pražádnou souvislost se skutečnými motivy.

Tento text je úryvkem z knihy:
Andrzej Dragan: Kvantechismus aneb Klec na lidi
Argo a Dokořán 2021
Podrobnosti o knize na stránkách vydavatele

obalka-knihy

Čtyřikrát víc hmyzích kousnutí

O tom, jak úzce jsou spojeny říše rostlin a třída hmyzu, se nepíše jen v odborných …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close