Sciencemag.cz
Doporučujeme
Než se snažit změnit klima na celé planetě, nestálo by za to zkusit to na Marsu nejdřív v menším měřítku? Právě s touto ideou přichází studie publikovaná v Nature Astronomy.
Vědci z Harvardu, NASA Jet Propulsion Lab a University of Edinburgh tvrdí, že aerogel z oxidu křemičitého o tloušťce pouhých 2-3 cm by mohl udělat rozsáhlé oblasti Marsu obyvatelnými. Taková vrstva by současně odstiňovala škodlivé ultrafialové záření, propouštěla viditelné světlo a bránila úniku tepla. Na samotném ohřívání by se podílel i oxid uhličitý, který je součástí podpovrchového marťanského ledu. Výsledkem by pak bylo, že v takové oblasti by roztál led a pod ochranou vrstvou by mohly normálně růst rostliny. A to jak pod vrstvou položenou přímo na povrch, tak i ve větších kupolích, které by byly obyvatelné i pro lidi.
Tvrzení o dostatečném růstu teploty je podle autorů studie potvrzeno nejen modely/simulacemi, ale i experimenty v Antarktidě nebo chilských pouštích. Teploty podobné pozemským by se mohly stát realitou i ve středních zeměpisných šířkách Marsu. Udržovat v takových „ostrovech“ život by přitom nevyžadovalo žádnou dodatečnou energii či zvláštní údržbu ani žádné jiné než již v současnosti známé materiály a technologie. Nebylo by ani třeba k terrraformaci dopravovat na Mars větší množství skleníkových plynů (i kdybychom dostali do atmosféry Marsu veškerý místní oxid uhličitý a vodu, tlak by stejně nedosahoval ani 10 % toho pozemského; proto některé scénáře s terafformací třeba navrhují, abychom do Marsu nechali narazit kometu). Možná by se aerogely daly vyrábět i na místě?
Navíc z řady důvodů vůbec nemusíme chtít měnit Mars jako celek, ale experimentovat v menším měřítku, terraformaci „škálovat“ a vyhnout se třeba oblastem, kde nedokážeme vyloučit existenci místního života.
Enabling Martian habitability with silica aerogel via the solid-state greenhouse effect, Nature Astronomy. DOI: 10.1038/s41550-019-0813-0 a další
Zdroj: Harvard John A. Paulson School of Engineering and Applied Sciences
