Foto: © asmodian / Dollar Photo Club

Jackson Pollock a fraktály

Obrazy na zdi, jejich reprodukce v knihách i na monitoru někdy působí nečekaně prostě proto, že od určitého obrazu očekáváme „ideální velikost“. Proto třeba tolik nezaujme reprodukce v knize, z téhož důvodu může být řada lidí i zklamána, když v galerii spatří originály – jsou oproti očekávání moc malé nebo naopak velké, a skutečná podoba zážitek z díla snižuje.

John D. Barrow si při úvahách na toto téma všímá pozdní tvorby Jacksona Pollocka. Analýza těchto obrazů vedla k závěru, že mají výrazně fraktální strukturu. Pollock samozřejmě sotva počítal a vůbec je s podivem, že při tom, jak své obrazy vytvářel (cákání a kapání barvy na plátno upevněné k podlaze; „Jack odkapávač“, jak Barrow Polocka nazývá), budou výsledkem jakékoliv zajímavé matematické vlastnosti. Jenže vnímání Pollocka jako chaotického bohéma je ve vztahu k jeho tvorbě velmi diskutabilní – Pollock možná na plátno cákal, ale postupoval ve skutečnosti hodně promyšleným způsobem. Fraktály mohly být klidně jeho cílem, i když chápaným spíše na základě analýzy vlastních pocitů a dlouhodobé zkušenosti jak s malbou, tak s tím, jak obrazy vnímáme. Navíc Pollock obrazy málokdy podepsal, čímž by je prohlásil za dokončené, ale barvy do nich postupně dále přidával – možná aby se fraktální podoba ještě zvýraznila, spekuluje Barrow.

Malba v podobě fraktálu má každopádně výhodu, že obrazy by pak měly cca stejně působit při libovolném zvětšení – líbí se jako „náhledy“ v katalogu stejně jako originální obří plátna, což může souviset i s úspěchem Pollockova díla: už zmenšenina vzbudí zvědavost, obří plátno však nezklame. Dokonce by člověk mohl příslušný obraz rozstříhat a jednotlivé části prodávat za původní cenu (ať znalce umění trefí šlak) – to tedy John D. Barrow myslí jako vtip.
Každopádně fraktální podoba je výrazným Pollockovým rukopisem a možná to platí i pro jiné umělce, především tvůrce abstraktních děl. Šlo by na tomto základě rozhodovat i o autorství uměleckých děl? Barrow popisuje navržené metody (stanovování veličin jako „fraktální dimenze tahu štětce“ apod.), ani v případě Pollocka však nedaly jednoznačné výsledky, respektive různé metody daly o autorství obrazů různé výsledky a závěry pochopitelně nejsou přijímány jednoznačně.

Zdroj: John D. Barrow
Sto důležitých věcí o umění a matematice, které nevíte (a ani nevíte, že je nevíte)
Dokořán, 2017

Voda v kráteru Gale na Marsu přetrvávala déle, než se myslelo

Mezinárodní tým vědců pod vedením Imperial College London objevil doklady otm, že v marsovském kráteru …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close