Sciencemag.cz
Doporučujeme
Strach ze ztráty se v rámci „iracionálního“ ekonomického chování uvádí jako jedna ze základních kategorií.
(Poznámka PH: Iracionální v uvozovkách, protože to bychom se jinak dostali k velmi různorodým definicím racionality; můžeme namísto toto říkat třeba „odlišné chování, než předpovídá klasická ekonomická teorie“.)
Máte možnost vyhrát stovku nebo s 50% pravděpodobností stovky dvě. Pokud mezitím lidé stovku dostanou do ruky, už o ní skoro nikdo hrát nebude – nebo alespoň bude hrát podstatně méně lidí. Dokonce i možnost získat s 50% pravděpodobností namísto stovky 300 Kč už každého ke hře nepřiměje, má-li bankovku už v ruce.
Vydělala akcie? Lidé mají tendenci ji prodat, i když by její cena mohla klidně růst dál – nechtějí ale přijít o to, co už je jejich.
Dokonce se uvádí, že prohra/ztráta v rámci „mentálního účtování“ zamrzí zhruba stejně, jako potěší zisk dvojnásobné částky. Pak není divu, že se doporučuje s aktivy příliš nemíchat – a to nejen kvůli transakčním nákladům – a jejich ceny sledovat pouze jednou za čas a možná i pouze jako celkovou hodnotu. Investování vypadá skoro jako aktivita masochistů.
Richard Thaler nicméně uvádí, že zaznamenal ještě jeden aspekt strachu ze ztráty. Lidem v tomto případě už tolik nezáleží na tom, o kolik přijdou. Pokles ceny akcie o 10 % je rozzuří, nicméně ani pod hrozbou dalšího pádu ceny neprodají. Nechtějí si přiznat ztrátu, ale současně je už ztráta dalších 10 % (z 90 na 80 % původní ceny) zdaleka tolik nebolí.
V posledním závodu dostihů lidé, kteří jsou v mínusu, uzavírají sázky tak, aby se v případě výhry dostali do plusu nebo alespoň na nulu. Jak kurz koresponduje s realitou, tj. jaká je pravděpodobnost, že přijdou o další peníze, je opět příliš nezajímá.
Zdroj:
Richard Thaler: Neočekávané chování – Příběh behaviorální ekonomie
Argo a Dokořán 2017
Poznámky:
Dalo by se možná říct, že lidé vnímají transakci „kvalitativně“, jako výhra/prohra, a nepřikládají takovou důležitost tomu „o kolik“? Proto rychle prodávají akcie, které už něco vydělaly, ale prodělat 10 nebo 20 % je jim už skoro jedno?
Nicméně kdyby to bylo takto, pak by oblíbené hry měly naopak povahu – pravděpodobná malá výhra vs. malá pravděpodobnost ztráty všeho. Nikdo by nekupoval losy nebo nesázel v ruletě na jednotlivá čísla, když tam přece sázející prohraje skoro jistě?
Viz také šílení obchodníci, kteří způsobí svému zaměstnavateli ztrátu a pak ji násobí dalšími a dalšími ztrátami ve snaze zahladit tu původní. (I když zde to snad i racionální být může, protože zda normální člověk udělá škodu za miliardu nebo za deset miliard, mu už asi opravdu může být jedno.)
