Zdroj: NASA/Wikipedia, licence obrázku public domain
Zdroj: NASA/Wikipedia, licence obrázku public domain

Jak rychle postupuje les vzhůru

Přijdeme o výhledy z Krkonoš a Jeseníků? V našich nejvyšších pohořích se můžeme kochat pohledy do české kotliny, ale i do polských nížin. Je to díky bezlesí, které se nachází v nejvyšších polohách naší republiky. Bude tu však bezlesí zachováno i nadále? Na otázku, jak se mění dynamika lesních porostů a horní hranice lesa v Krkonoších a Jeseníkách odpovídá článek z pera dvojice autorů z katedry Fyzické geografie a geoekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Václava Tremla a Tomáše Chumana.

V souvislosti s globální klimatickou změnou a růstem teplot se hovoří i o mnoha důsledcích. Jedním z projevů je i zrychlený vývoj v horských oblastech, často zkoumaný právě v souvislosti s posunem horní hranice lesa. Musíme si však uvědomit, že faktorů působících v těchto podmínkách je vícero.

Obecně lze říct, že nejdůležitější jsou klimatické faktory, které nedovolují stromům šířit se výše, k tomu se přidávají geomorfologické faktory a další disturbance narušující vývoj lesa. Jedná se například o velký sklon svahů, svahové pohyby, sněhové laviny, nebo napadení hmyzem. Ve sledovaných horách jde také o změnu využití těchto partií hor člověkem, který dříve v nejvyšších partiích hospodařil a přispěl k současnému stavu – bezlesí – pastvou hospodářských zvířat.
Bezlesí na vrcholových polohách v Hrubém Jeseníku a v Krkonoších zabírá 1600 ha, respektive 5500 ha. Teplota zde za posledních sto let stoupla cca o jeden stupeň a celoroční průměr se pohybuje okolo 1-2 °C, charakteristické jsou vysoké úhrny srážek – 1200-1400 mm ročně (průměr ČR je 671 mm) a krátká vegetační sezóna. Horní hranice lesa se nachází ve výškách okolo 1200-1400 m n. m.

Autoři porovnávali letecké snímky z roku 1936 z Krkonoš, v případě Hrubého Jeseníku z roku 1953 a současnosti – snímky z roku 2005. Pro zájemce o staré letecké snímky lze doporučit internetový server http://kontaminace.cenia.cz/, kde je nasnímána celá Česká republika z let 1949-1954.

Období bylo rozděleno na dvě části, v té první, zhruba do konce šedesátých let vzrostla horní hranice lesa více než ve druhé. Jednou z příčin je opuštění hospodářství, díky tomu se les mohl snadněji šířit na úkor dřívějších pastvin. Ze všech faktorů byla nejdůležitější vegetace a topografie terénu. Bylo zjištěno, že pokud stálo na určitém místě původně více stromů, vliv vegetace byl větší. Skupina stromů je odolnější vůči klimatickým podmínkám a také je více konkurenceschopná v boji (kompetici) s klečí, na jejíž úkor se snaží šířit. V případě malého původního pokrytí místa smrky rostl význam topografie – například sklon a orientace svahu. V Hrubém Jeseníku se les dostal na hranici oblých hřbetů, kde však panují klimatické podmínky zabraňující dalšímu šíření. Je to zejména dlouho přetrvávající hluboká sněhová pokrývka, vítr, promrzání půdy a také vliv vegetace – v takovém prostředí se lépe prosazují keře, například borovice kleč.

Ve srovnání s ostatními pohořími v Evropě je posun horní hranice lesa o 0,3 m ročně v Hrubém Jeseníku a o 0,43 m za rok v Krkonoších ve sledovaném období velmi malý. Je to vyústění faktorů zmíněných v souvislosti s Jeseníky a také poškozením lesa kyselými dešti zapříčiňující horší kondici smrkových porostů nacházející se ve sledovaném prostředí. Porovnání dále ukazuje významnější roli změny zimních teplot než letních v ohledu k posunu horní hranice lesa napříč pozorováními v celé Evropě.

Horní hranice lesa v Hrubém Jeseníku a v Krkonoších se posouvá posledních zhruba osmdesát let o necelý půlmetr ročně výše. Tato změna je relativně malá v porovnání s ostatními pozorováními z Evropských pohoří. Posun má několik příčin – klimatické, jako zvýšení teploty, geomorfologické související se svahovými procesy a topografií terénu, biogeografické, které můžeme definovat jako soupeření různých druhů a význam stavu porostů před započetím výzkumu a konečně i antropogenní spojené s kyselými dešti a opuštěním zemědělského využití vrcholových partií hor.

TREML, V., CHUMAN, T. (2015): Ecotonal Dynamics of the Altitudinal Forest Limit are Affected by Terrain and Vegetation Structure Variables: An Example from the Sudetes Mountains in Central Europe. Arctic, Antarctic and Alpine Research 47, s. 133-146.

 

Zpracoval: Tomáš Janík

Převzato z popularizační rubriky Přírodovědecké fakulty UK Praha

Nová technologie pro sluneční plachetnice

Plachtění kosmickým prostorem může leckomu znít jako něco ze sci-fi, ale tento koncept už dávno …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close