Kavka je chytrá, ale vrozené chování se nepřeučí

Zajímavé příspěvky k věčné otázce „vrozené versus naučené“ dávají (kromě lidí) nejen naši nejbližší příbuzní, lidoopi, ale také někteří ptáci. Melodie zpěvných ptáku jsou pokládány za jeden z ne-lidských dokladů memetické evoluce, i jinak je však kombinace vrozených a naučených informací u ptáků velmi zajímavá.

Konrad Lorenz popisuje kavky, které jsou schopné do nejmenších detailů využívat povahu vzdušných proudů na nějakém místě, bez námahy stoupat vzhůru a nebo naopak padat střemhlav dolů. Důležité je, že kavka nemá tuto schopnost vrozenou – musí se to na každém místě naučit znovu, její první pokusy nemají zdaleka příslušnou eleganci (a radost – podle Lorenze se zdá, že kavky tento druh letu vysloveně těší).
Jiné sklony naopak kavky vrozené mají, třeba chuť létat za dalšími kavkami. Kavka vychovávaná v zajetí se pak často splete a má tendenci létat třeba s vránami – zřejmě má prostě zakódováno, že létá za černými ptáky. Ve chvíli, kdy vrány slétnou k zemi, je však přestává „poznávat“ jako příslušníky svého druhu, cítí se náhle opuštěná a dostavuje se panika.
Vrozené jsou pro kavky i útoky na kohokoliv, kdo nese v ruce (tlamě, zobáku…) jinou kavku. Lorenz vzpomíná, že jej takto napadaly i zcela ochočené kavky, dokonce i tehdy, když měl v ruce klubko černé nitě nebo černé plavky. Příslušná reakce je opět zcela pudová a vrozená, není možné s ní nijak hnout. Naopak platí, že tímto způsobem se lze „zafixovat“ jako nepřítel kavek. Pokud člověk nese klubíčko nitě v krátké době několikrát po sobě, ztotožní si jej kavky s nepřítelem již natvrdo – a budou ho takto nadále vnímat i tehdy, když již nic černého u sebe mít nebude. Kavka navíc svým křikem dokáže přesvědčit o „zločinnosti“ určitého člověka i své kolegy (včetně těch, které osobně nezná). V podstatě tedy stačí, abyste se znelíbili kavce jediné…
Kavka z našeho dosavadního líčení vystupuje trochu hloupě – lze to ale postavit i naopak. Kromě oné „černé fobie“ není její vědomí nepřítele vrozené, ale kavka se mu musí naučit. To je vlastně značně pokročilý rys. Na druhé straně ovšem vede k tomu, že kavka vychovávaná v zajetí se nebojí psů ani koček.
Zajímavé je, že něco podobného, tj. vrozený strach vázaný především na barvu, platí i pro divoké husy. Ty se zase speciálně obávají „liščí“ červeně, a proto utečou do vody, pokud bude i jim známý člověk vybaven větším předmětem této barvy.

Kavky patří mezi krkavcovitými k těm relativně méně inteligentním. U této čeledi platí obvyklý, nikoliv však univerzální princip, že s velikostí roste i inteligence. Nad kavkou tedy poněkud ční „velcí“ krkavcovití, vrány, havrani a krkavci.

(Zdroj: Konrad Lorenz: Hovořil se zvěří, s ptáky a rybami, Granit, Praha, 1998)

Vědci konečně ukázali, jak vypadá Wignerův krystal

Fyzikové z Princetonu pomocí grafenu poprvé přímo vizualizovali tzv. Wignerův krystal – zvláštní formu hmoty, …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close