Sciencemag.cz
Doporučujeme
Vědci poprvé pozorovali tzv. magneticko-akustické vlny. Jinak řečeno spinové vlny (magnony) řízené zvukem.
Experimenty na University of Barcelona, Institute of Materials Science of Barcelona a synchrotronu ALBA ukázaly, že magnetoakustické vlny se mohou šířit na velké vzdálenosti, řádově až v centimetrech. Mohly by se uplatnit pro kódování informací v pamětech a procesorech příští generace.
Vlny se podařilo zachytit na tenkém filmu z feromagnetického niklu. Materiál byl nejprve excitován pomocí tzv. deformační vlny (povrchová akustická vlna). Energie zvukové vlny – fononu – se přeměnila na vlnu magnetickou – kvazičástici magnon. Podle okolností bylo možné vytvářet magnetické vlny o různých frekvencích a vlnových délkách a nechat je spolu interferovat. Ukázalo se, že magnetizační vlny mají větší amplitudy a dokáží urazit delší vzdálenost než spinové vlny. Dokonce by mohly sloužit i k ovládání nějakých nano/mikrostrojků, respektive napájení takových miniaturních motorů.
Generování magnetických vln pomocí zvuku má mít oproti použití vnějšího magnetického pole některé výhody, např. energetickou účinnost nebo řízení vlnových délek. Zajímavé byly i technologie, které vědci použili k zobrazení výsledných vln (fotoemisní elektronová mikroskopie/zobrazení pomocí synchronizovaných světelných pulzů…).
Blai Casals et al, Generation and Imaging of Magnetoacoustic Waves over Millimeter Distances, Physical Review Letters (2020). DOI: 10.1103/PhysRevLett.124.137202
Zdroj: University of Barcelona/Phys.org
Viz také: Magnony slibují husté ukládání dat do magnetických bublin
Poznámka PH: Původní tisková zpráva rozlišuje mezi magnetickými/magnetizačními a spinovými vlnami, pro laika se v tom poněkud těžko vyznat. (Jak se oboje liší? Co z toho je magnon?)
