Sciencemag.cz
Doporučujeme
Může někdo schytat smrtelnou dávku neutrinového záření? Otázka je na první pohled nesmyslná. Neutrina jsou všudypřítomná, ale s běžnou hmotou prakticky neinteragují. Máme velký problém, abychom je vůbec dokázali zachytit, a musíme za tímto účelem budovat sofistikovaná zařízení.
Jak by nám potom neutrina mohla jakkoliv ublížit? (R. Munroe uvádí i čísla: každou sekundu naší dlaní projde řádově bilion těchto částic. Navíc, když se neutrina vyrábějí v urychlovači částic, stačí je prostě vyslat směrem na detektor, i kdyby tento byl na druhé straně Země – tj. na místo určení dorazí prakticky všechna).
Jenže na druhé straně, taková supernova představuje velmi extrémní zdroj energie a vlastně všeho. (Další přirovnání z knihy: Supernova pozorovaná ve vzdálenosti Slunce nám přenese do oka o devět řádů více energie, než když si přímo u oka odpálíme vodíkovou pumu.) Dostáváme tedy cca neurčitý výraz typu nekonečno na nultou (v limitách). Jak to vychází? Některé supernovy mohou uvolnit až 10 na 57 neutrin. Za těchto podmínek by smrtící hranice byla asi 2,3 AU, cca jako vzdálenost mezi Sluncem a Marsem. Samozřejmě, že při sledování supernovy by za těchto okolností pozorovatele ihned zabila spousta jiných věcí (navíc supernovy o těchto parametrech vznikají obvykle z obřích hvězd, takže pozorovatel „ve vzdálenosti Marsu“ by se ještě nejspíš nacházel i přímo uvnitř hvězdy, v jejích vnějších vrstvách.). Příklad ukazuje, že supernova představuje věc tak extrémní, že dokáže zabíjet dokonce i notoricky netečnými neutriny…
Zdroj: Randall Munroe: Co kdyby, Práh 2014
