Sciencemag.cz
Doporučujeme
Nicméně rizika nákazy lidí i zvířat v souvislosti s domácími mazlíčky se považují víceméně za zanedbatelná.
Čínská studie publikovaná v Science zkoumala, zda virus COVID-19 infikuje psy, kočky, kuřata, kachny, prasata a fretky. Z domácích zvířat se jako nejnáchylnější ukázaly kočky a fretky, naopak psi projevili velkou odolnost. Kočky se mohou nakazit i vzduchem/dýcháním, v jiných případech se příznaky podařilo vyvolat pouze injekcí – a to vysokých dávek, s nimiž by se zvíře pravděpodobně normálně nesetkalo.
Podle další čínské studie bylo zjištěno, že ve Wu-chanu má protilátky proti koronaviru až 14 % testovaných koček. A ještě jiná čínská studie zkoumala v Hongkongu 17 psů a 8 koček z domácností, kde lidé buď onemocněli, nebo přišli do kontaktu s někým nemocným. Zde kupodivu nebyl detekován virus u koček, ale u 2 psů (z toho u 1 je pozitivní test na virus sporný). Veterinární laboratoř IDEXX testovala mezi polovinou února a polovinou března 4 000 vzorků odebraných od psů, koček a koní v USA (ovšem tam epidemie teprve startovala) a Jižní Koreji a v tomto případě byly všechny testy negativní.
Shrnuto, v případě koronaviru se jedná o lidskou nemoc. Lidé jsou stresováni, měli by proto čerpat radost třeba z toho, že když už jsou nuceně skoro pořád doma, mohou alespoň se svými zvířaty trávit víc času – a ne se svých psů a koček bát ani se bát o ně.
Jianzhong Shi et al. Susceptibility of ferrets, cats, dogs, and other domesticated animals to SARS–coronavirus 2, Science (2020). DOI: 10.1126/science.abb7015
Expert reactions to a study looking at susceptibility of pets to the COVID-19 virus (SARS-CoV-2): https://www.sciencemediacentre.org/expert-reaction-to-a-study-looking-at-susceptibility-of-pets-to-the-covid-19-virus-sars-cov-2/
Zdroj: MedicalXpress.com a další
Dále z článků na toto téma vyplývá:
U psa byl snad koronavirus ve smyslu propuknutí onemocnění diagnostikován pouze jednou, nebo jsou už mezitím i jiné případy?
Koronavirus diagnostikovali např. u malajského tygra (nebo spíš tygřice? jmenuje se Nadia) v zoo v Bronxu. V této souvislosti vědci opět upozorňují, že přenosu na domácí mazlíčky se netřeba bát, nicméně současně by nemocný člověk nebo člověk, který přišel do kontaktu s nemocným, měl se svým psem či kočkou zacházet také pokud možno trochu distančně – nedýchat na něj, ošetřovat s rouškou, nenechat si olizovat obličej, před drbáním či krmením si umýt ruce apod. (poznámka: možná se tím i myslí, že přes srst zvířete se může nakazit někdo jiný; ale i to se pokládá za velmi málo pravděpodobné.)
Podle některých názorů je možné, že divoké kočky budou na virus citlivější než ty domácí (tedy samozřejmě kočka, která je stále v bytě, nemá prakticky virus ani jak chytit, ale to se tím asi nemyslí).
Rozhodně se nedoporučuje, aby lidé, jejichž domácí mazlíček kašle, s ním běželi k veterináři – tím spíše riskují, že se nakazí sami při kontaktu s jinými lidmi. Navíc u běžného veterináře asi nebudou testy pro zvířata k dispozici (psáno tedy z pohledu USA) nebo takový test nebudou dělat jen tak každému zvířeti na požádání.
Zdroj: Milwaukee Journal Sentinel/Tribune Content Agency, Chicago Tribune a další
