Sciencemag.cz
Doporučujeme
Kultury existující v oblastech, kde bývá polární záře běžně k vidění, nepatřily zrovna k průkopníkům písma. Kdy tedy někdo poprvé napsal o polární záři? Takovou zmínkou má být pozorování jednoho nebeského jevu zmíněné ve starověkém čínském textu; další záznam dosud považovaný za nejstarší je mladší o přibližně tři století.
Uvádějí to alespoň Marinus Anthony van der Sluijs (nezávislý výzkumník z Kanady) a Hisashi Hayakawa z japonské Nagoya University. Zmínka se má nacházet v kronice Bambusové anály (Ču-šu ťi-nien, Zhushu Jinian), která popisuje dějiny Číny od nejstarších legendárních dob až do 4. stol. př. n. l., tedy doby pravděpodobného vzniku kroniky. Kromě historických událostí se v textu příležitostně objevují popisy neobvyklých nebeských úkazů (předpokládáme, že převzaté z nějakých dalších dobových záznamů). Přestože je tato kronika vědcům známa již dlouho, nový pohled na texty nyní (údajně) přinesl i překvapivou novou informaci.
Autoři studie zkoumali zmínku o „pětibarevném světle“ pozorovaném v severní části oblohy v noci ke konci vlády císaře Čao (Zhao) z dynastie Čou (Zhou). Přestože přesný rok je nejistý, použili aktuální rekonstrukce čínské chronologie a jako dva nejpravděpodobnější roky jim vyšly 977 a 957 př. n. l. – v závislosti na tom, jak se datuje samotná Čaova vláda.
Popis „pětibarevného světla“ přitom odpovídá velké geomagnetické bouři. Když je polární záře ve středních zeměpisných šířkách dostatečně jasná, může představovat podívanou s mnoha barvami. Autoři studie uvádějí několik takových příkladů z mnohem mladších historických záznamů. V polovině 10. století př. n. l. byl severní magnetický pól Země posunut od toho zeměpisného na euroasijskou stranu, nacházel se tedy asi o 15° blíže střední Číně než v současnosti. Proto pozorovatelé ve střední Číně mohli polární záři v době výrazných magnetických poruch uvidět. Studie odhaduje, že hranice pozorovatelnosti se nacházela na 40° magnetické šířky.
Pokud je celá interpretace správná, jednalo by se, jak už bylo řečeno, o nejstarší datovatelný písemný záznam polární záře. Dosavadní „rekord“ v tomto ohledu je přitom starý pouhé 2 roky: popis polární záře na klínopisných tabulkách, který zanechali novoasyrští astronomové v letech 679-655 př. n. l.. Někteří vědci s polární září také spojují starozákonní Ezechielovo vidění (to by odpovídalo datování někdy po 600 př. n. l., nejpravděpodobněji 594 nebo 593 př. n. l.), ale tato interpretace všeobecně přijímána není. Jinak by další datovatelný záznam pocházel z roku 567 př. n. l. z „astronomickém deníku“ posledního novobabylonského krále Nebukadnesara II.
Proč si příslušného záznamu v Bambusové kronice dosud nikdo nevšiml, respektive ho příslušným způsobem neinterpretoval? Jedním z důvodů je historie samotné kroniky. Původní rukopis byl ztracen, znovu objeven ve 3. století n. l. a znovu ztracen za dynastie Sung (Song). V 16. století byla vytištěna varianta textu, v níž objekt na obloze nebyl popsán jako pětibarevné světlo, ale jako kometa. Nová studie nyní ukazuje, že toto nemohlo být původní čtení, respektive původní verze textu.
Marinus Anthony van der Sluijs et al, A candidate auroral report in the Bamboo Annals, indicating a possible extreme space weather event in the early 10th century BCE, Advances in Space Research (2022). DOI: 10.1016/j.asr.2022.01.010
Zdroj: Nagoya University / Phys.org
Bambusové anály na Wikipedia.cz
