Sciencemag.cz
Doporučujeme
Otázka svobodné vůle je samozřejmě celkem komplikovaná a sporné je dokonce už i to, nakolik ji lze vůbec rozhodovat empiricky. Následující výzkum se proto rozumně týká jednoho poměrně úzkého aspektu celé věci.
Už v 60.–80. letech byly provedeny pokusy, které s určitým typem svobodné vůle dost kolidovaly. Pokusný subjekt se vědomě, „svobodně“ rozhodl udělat nějaký pohyb, tj. nešlo u ucuknutí z rozžhavených kamen. Experiment zaznamenal toto rozhodnutí předcházející pohybu. Jenomže v premotorické mozkové kůře se příslušný signál (zaznamenaný pomocí EEG) objevil ještě před rozhodnutím – volní rozhodnutí tedy jakoby potvrzovalo až to, co „mozek jako stroj“ / „tělo“ už samo rozhodlo předem.
Adina Roskies z Dartmouth College, Aaron Schurger z Chapman University a jejich kolegové ale nyní tyto experimenty, respektive z nich odvozované argumenty, zpochybňují. Příslušný „potenciál připravenosti“ (readiness potential, Bereitschaftspotential) by měl být na základě nových výpočetních modelů interpretován jinak. Zaznamenaný nárůst aktivity před pohybem má být impulzem nikoliv k samotnému pohybu, ale odráží spíše nervovou aktivitu, která předchází rozhodnutí o pohybu. Tedy se svobodnou vůlí zde nutně rozpor nevzniká, respektive ten celý readiness potential je možná jako ukazatel zvolený chybně a nelze na něm stavět žádné závěry, pro ani proti existenci svobodné vůle.
Aaron Schurger et al, What Is the Readiness Potential?, Trends in Cognitive Sciences (2021). DOI: 10.1016/j.tics.2021.04.001
Zdroj: Dartmouth College / MedicalXpress.com
Poznámky PH: Zrovna v tomto případě se zdá, že by obě verze mohlo jít odlišit. Pokud zaznamenáme stejnou mozkovou aktivitu, i když se subjekt nakonec rozhodně pohyb neprovést, pak jde skutečně o „přípravu na rozhodování“. Pokud ale tato příprava vede vždy k rozhodnutí pohyb provést, pak vlastně o žádné rozhodování ve skutečnosti nejde, jak tvrdila dřívější interpretace…?
Původní text ovšem také uvádí, že onen potenciál připravenosti je navíc obtížné odlišit od jiné elektrické aktivity mozku, navíc se objevuje i v úlohách, které nezahrnují motorickou aktivitu. K tomu data mají být celkem nekonzistentní, protože mezi potenciálem připravenosti a pohybem uplyne pokaždé jiný čas. A někdy se navíc objeví falešně pozitivní signál, tj. k pohybu pak vůbec nedojde. Souvislost mezi elektrickou aktivitou mozku a svobodnou vůlí má být tedy komplikovanější, stejně se tedy pohybujeme mezi empirií a spekulativní filozofií.
