Sciencemag.cz
Doporučujeme
Lišku lze ochočit kupodivu docela snadno, alespoň tu sibiřskou – jak víme z experimentů ruského genetika Dmitrije Beljajeva. Jak se zdá, lišku si ochočili i obyvatelé severovýchodního Španělska z doby bronzové. Není úplně jasné, proč to dělali, protože v té době chovali i psy větších plemen.
Nálezy psů i lišek máme především díky zvyku je pohřbívat, mnohdy s člověkem. Na to, že jde o tvory domestikované, pak můžeme v případě lišek soudit z jejich stravy. Radioizotopová analýza (poměru izotopů uhlíku a dusíku ve zbytcích kolagenu) ukázala, že psi i některé lišky se živili stejně jako lidé, hlavně obilninami a mléčnými výrobky. Jedli dokonce méně masa než muži, jejich strava odpovídala ženám a dětem. Někteří psi dostali na onen svět i výslužku, opět produkty z obilnin.
Na kostech psů jsou patrná opotřebení, zřejmě museli nosit těžká břemena, tahat sáně nebo různé smyky („travois“), podobně jako psi severoamerických indiánů. Možná šlo primárně skutečně o nosiče spíše než o pomocníky při lovu (to by asi ve větší míře alespoň jedli zbytky masa, vnitřnosti apod.). Ve starší a střední době bronzové v Hispánii podle všeho ještě nebyl znám kůň.
K čemu pak měli tehdejší lidé občas nějakou domestikovanou lišku? Nejspíš prostě jako domácího mazlíčka. Liška nalezená na lokalitě v Can Roqueta nedaleko Barcelony měla i vyléčenou zlomeninu nohy, vypadá to, jako by jí lidé dali dlahu. Navíc má štěněčí rysy, podobně jako lišky šlechtěné Beljajevem na přítulnost k lidem. To by mohlo nasvědčovat, že nešlo o jednorázový vrtoch, ale domestikované lišky zde měli lidé v několika generacích po sobě.
Zdroj: Phys.org a další
Aurora Grandal-d’Anglade et al. Dogs and foxes in Early-Middle Bronze Age funerary structures in the northeast of the Iberian Peninsula: human control of canid diet at the sites of Can Roqueta (Barcelona) and Minferri (Lleida), Archaeological and Anthropological Sciences (2019). DOI: 10.1007/s12520-019-00781-z
Poznámky: Lidé tehdy chovali také krávy, ovce a kozy, není zmíněna drůbež, která by s liškami asi byla v kolizi. Nicméně psi pak téměř jistě kromě role nosičů fungovali i jako ovčáčtí.
Jinak v případě pohřbů zvířat s člověkem šlo asi často o oběti. Autoři výzkumu uvádějí, že to bylo dost výjimečné, takže šlo o doklad prestiže. A z toho, že někdy zvíře doprovází i děti, usuzují, že společnost již byla rozvrstvená, postavení do značné míry dědičné a nikoliv výsledkem osobních zásluh atd. (Taky se ale mohli lidé, psi i lišky do hrobu ukládat postupně jako v dnešních rodinných hrobkách?)
