Sciencemag.cz
Doporučujeme
Modul přistávající na povrchu Jupiterova měsíce by se prý snadno mohl nabodnout na obří ledové ostny, jimiž je Europa především v oblasti rovníku hustě poseta.
Příslušné jehlice mají být důsledkem toho, že sublimace ledu vlivem slunečního záření probíhá nerovnoměrně. Jejich možná výška se odhadují až na 15 metrů, střední vzdálenost mezi hroty by mohla být asi poloviční. Ne Zemi můžeme v menším měřítku (rozdíl způsobuje především vyšší gravitace) najít podobné útvary v horách jihoamerických Andách, říká se jim penitente; jejich vznik kromě příslušné teploty vyžaduje i velké sucho.
Daniel Hobley z Cardiff University a jeho kolegové uvádějí v Nature Geoscience, že sice nemají k dispozici dostatečně podrobné snímky povrchu Europy, aby mohli svou hypotézu přímo ověřit, nepřímá data ji však podporují. Jednoznačnější důkazy mají existovat pro výskyt takových ostnů na Plutu, je proto možné, že tvoří běžnou součást povrchu i jiných ledových světů.
Prozatím se plánuje, že ve 20. letech vyrazí k Europě mise Europa Clipper. Tento projekt NASA počítá s umístěním sondy na oběžnou dráhu Jupitera tak, aby v krátkých cyklech prolétala právě kolem Europy, občas i pouhých 25 km nad povrchem.
Odhaduje se, že podpovrchový oceán Europy obsahuje víc vody, než se nachází na celé Zemi (přitom je Europa menší než náš Měsíc). Ještě více vody než na Europě je však zřejmě na Saturnově měsíci Enceladu.
Daniel E. J. Hobley et al. Formation of metre-scale bladed roughness on Europa’s surface by ablation of ice, Nature Geoscience (2018). DOI: 10.1038/s41561-018-0235-0
Zdroj: Phys.org a další
Poznámka PH: Čistě technicky, pokud by cílem mise na Europu bylo pátrání po místním životě a tedy i snaha prokutat se do oceánu pod povrchem, pak by ovšem problémy s přistáním zřejmě představovaly jen relativně zanedbatelný problém?
