Sciencemag.cz
Doporučujeme
Pluviál v západní Evropě trvá už téměř 100 let. Naopak střední Evropa zažila prudký obrat k podmínkám sušším.
Tým vědců z České zemědělské univerzity v Praze zveřejnil studii zaměřenou na hydroklimatický vývoj Evropy v posledním tisíciletí.
V článku uveřejněném v prestižním časopise Nature Communications vědci analyzovali data z nedávno publikované rekonstrukce evropského klimatu, tzv. Old World Drought Atlas, a zkoumali tak střídání vlhkých a suchých období v Evropě.
Výzkum ukázal, že během posledního tisíciletí byla řada období, ve kterých se stávaly rozsáhlé oblasti extrémně suchými či naopak vodnými. „V kontextu probíhajících debat o suchu a jeho současných vlivech je však zarážející, že posledních 90 let patří v Evropě k nejvlhčím z celého tisíciletí,“ uvedl hlavní autor výzkumu Yannis Markonis z Fakulty životního prostředí ČZU.
Při bližším pohledu se ukázalo, že posilování tzv. pluviálů (tedy období extrémně bohatých na vodu) se projevuje nejvíce na severu Evropy, zatímco i přes celkový pozitivní trend, jih Evropy spíše vysychá a například dekáda 1942–1952 byla ve Středozemí historicky nejsušší. Tento fakt dobře odpovídá projekcím budoucího klimatu, které ukazují na značnou polarizaci podmínek. „Extrémní sucha se můžou vyskytovat, ale z dlouhodobého hlediska je posledních zhruba 100 let vláhově nadprůměrných, voda je jen pro nás nevhodně rozložená v čase i prostoru,“ vysvětlil člen týmu Martin Hanel z Fakulty životního prostředí ČZU.
Nejenže v posledních letech dosáhly hydroklimatické podmínky svých extrémů a v některých oblastech v nich stále setrvávají, ale nebývalá je i doba trvání tohoto stavu. „Například současný pluviál ve Skandinávii, Německu, Francii a Velké Británii trvá už téměř 100 let. Naproti tomu střední Evropa zažila prudký obrat k podmínkám sušším,“ přiblížil Martin Hanel.
Velkou roli v popsaných procesem lze připsat změnám v typickém proudění atmosféry a teplotě. „Vazby mezi atmosférickou cirkulací, teplotou, suchem a pluviály nejsou z dlouhodobého hlediska uspokojivě popsány. Je nicméně zřejmé, že to, co považujeme v současnosti i v kontextu pozorovaných hodnot za normální, je ve skutečnosti extrém,“ popsal Yannis Markonis.
