Sciencemag.cz
Doporučujeme
Ve vídeňském Wolf Science Centre zkoumali okolnosti provázející vlčí vytí. Video ukazuje experiment uspořádaný následujícím způsobem. Jeden z vlků byl vždy oddělen od smečky a vydal se s ošetřovatelkou na vycházku. Mimochodem – vlci použití v pokusu jsou velmi dobře socializovaní, jejich chování připomíná spíše wolfdogy (klidně si nechají dát vodítko apod.). U vlka na vycházce i opuštěné skupiny se měřila koncentrace „hormonu stresu“, kortizolu, přičemž se ukázalo, že vlk oddělený od smečky je na tom lépe (opět nečekané, vlci jsou obvykle neofóbní; hormon se měřil ve slinách, dobře socializované vlky samotný odběr vzorku nijak nestresoval, takže tento faktor můžeme pominout).
Opuštění vlci v ohradě vyli tím silněji, čím výše postavený člen smečky je opustil. Stresováni byli ovšem ve všech případech srovnatelně. Vytí tedy nebyla reakce na (hypotetickou) ztrátu druha, ale je interpretováno jako snaha udržet kontakt, dát o sobě vědět a postarat se, aby se smečka mohla znovu dát dohromady. Což se vlci snažili více u alfy, snad proto, že ho pokládali za důležitějšího pro přežití smečky a tedy i sebe samých.
Frederike Rangeová a její kolegové v článku v časopisu Current Biology interpretují výsledek tak, že za vytím stojí spíše „kognitivní“/„sociální“ než emoční faktory. Což znamená, že vlčí vytí není ani tak jako („pudový“) pláč dítěte, ale spíše akt svobodné vůle, snaha sdělit informaci. Zajímavé by bylo touto optikou zkoumat zvuky vydávané jinými inteligentními a sociálně žijícími zvířaty.
Francesco Mazzini, Simon W.Townsend, Zsófia Virányi, Friederike Range
Wolf Howling Is Mediated by Relationship Quality Rather Than Underlying Emotional Stress
https://doi.org/10.1016/j.cub.2013.06.066
Na toto téma je samozřejmě k dispozici celá řada informací, často protichůdných a často jde o báchorky. Z rozumnějších výkladů snad stojí za to uvést:
– Kdo někdy pozoroval vlky v zoo, ví, že společně začnou často výt v reakci na zvukový podnět typu houkačky. Mají také tendenci výt pravidelně v určitou dobu, např. za soumraku. Při vytí často dochází ke konfliktům (dle toho, kdo vyje jak silně apod.). Jde tedy (alespoň někdy) o společenský rituál, kdy se smečka ujišťuje, že k sobě patří, ale také se ověřuje, kdo je jak vysoko postavený.
– Vlčí smečka vytím dává najevo dalším zvířatům, že určité území patří jí, varuje cizí smečky a osamělé vlky. Z vytí má být možná i patrno, kolik jedinců je ve smečce, ukazuje se tím tedy její síla. V této souvislosti se někdy uvádí, že vlci mění záměrně hlasy, aby předstírali, že smečka je větší (nepříliš věrohodné). (Plus historka, jak si vlci cenili člověka, který žil s nimi, a uměl výt více hlasy.)
– Vytí je vyjádřením smutku či nudy. Takhle vyjí i psi nebo wolfdogové zanechaní o samotě. Popisuje se ale i u divokých vlků, když přišli o člena smečky; vytí pak zřejmě jiný smysl nemělo, šlo prostě o pláč (šlo by jednotlivé typy vytí i odlišovat?).
