Foto: © palau83 / Dollar Photo Club

Retroviry jsou staré skoro půl miliardy let

Otázka evolučního původu virů je velmi komplikovaná. U retrovirů máme nyní snad jasno.

Především není důvod, aby všechny viry měly stejného předka, jakýsi „pravir“. To jenom trochu z pohodlnosti házíme viry do jedné skupinky nebuněčných organismů (nebo je za živé vůbec nepokládáme, i když biologické evoluci podléhají). Jsou-li viry de facto prostě odštěpené úseky nukleové kyseliny, pak vznikaly z různých organismů a žádný společný původ různé skupiny virů ani nemají. Navíc je, minimálně u složitějších virů, ve hře stále i možnost, že jde o druhotně zjednodušené buňky nebo o potomky nějakých předbuněčných systémů z doby počátků života.
Retroviry jsou RNA viry, které kromě šíření pomocí infekce dokáží svůj genom přepsat i do DNA hostitelského organismu. Mezi retroviry, které napadají člověka, patří nejznámější HIV, dále pak např. HTMV způsobující u člověka leukémii. Obecně retroviry, alespoň pokud víme, infikují pouze obratlovce. Někdy dokáží přeskakovat mezi hostiteli (viz i úvahy „od koho lidé chytili AIDS“), a to i mezi dost vzdálenými druhy, třeba mezi ptáky a savci.
Retroviry nejsou ani na poměry virů příliš složité, čili půjde nejspíš o potomky odštěpené nukleové kyseliny. Až dosud se předpokládalo, že celá skupina nebude starší než cca 100 milionů let. Nový výzkum ovšem jejich původ posouvá mnohem dále do minulosti. Aris Katzourakis z Oxfordu tvrdí v Nature Communications, že skupina je stará minimálně 450 milionů let. Retroviry by tedy vznikly už na konci kambria, cca spolu s posledním žijícím předkem všech současných obratlovců. Další evoluce retrovirů by pak probíhala právě ve spojení s obratlovci, retroviry s nimi uskutečnily i přechod k suchozemskému způsobu života. Jsou přítomny ale u všech skupin obratlovců včetně paprskoploutvých ryb (tedy ostatní ryby než lalokoploutví a dvojdyšní, bez vazby na evoluci suchozemských obratlovců).
Příslušné výsledky byly získány na základě studia endogenních retrovirů (těch začleněných do genomů). Zvolené metody se mají vypořádat i s hlavním problémem, na který při konstrukcích evolučních stromečků virů narážíme, totiž že změny jejich genomu jsou příliš rychlé.
Obratlovci mají vlastní vrstvu imunitního systému, tzv. specifickou (adaptivní) imunitu. Příslušná imunitní odpověď se v tomto případě vytváří až po setkání s konkrétním antigenem, který si ale imunitní systém zapamatuje. Specifická imunita jako jedinečná vlastnost obratlovců se mohla vytvořit i právě jako ochrana proti retrovirům v dlouhých závodech ve zbrojení mezi hostiteli a parazity…
Zdroj: Phys.org a další

Vědci konečně ukázali, jak vypadá Wignerův krystal

Fyzikové z Princetonu pomocí grafenu poprvé přímo vizualizovali tzv. Wignerův krystal – zvláštní formu hmoty, …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close