Image credit: ESA/Hubble & NASA, Acknowledgement: Judy Schmidt
Image credit: ESA/Hubble & NASA, Acknowledgement: Judy Schmidt

Rozpínání vesmíru se prý nemusí zrychlovat

Objev zrychlujícího se rozpínání vesmíru stojí v samém základu moderní kosmologie. Nemůže to být ale jinak? Co když temná energie neexistuje?

Saul Perlmutter, Brian P. Schmidt a Adam G. Riess dostali v roce 2011 Nobelovu cenu za fyziku právě za závěr, který udělali koncem 90. let – na základě pozorování supernov typu Ia došli k závěru, že rozpínání vesmíru se stále zrychluje. V té době byla ještě ve hře i varianta vesmíru, který se periodicky rozpíná a smršťuje, nebo i scénář, ve kterém rychlost rozpínání postupně klesá, i když se nikdy nezvrátí (např. v nekonečnu nulová rychlost rozpínání apod.). Perlmutter a jeho kolegové ale z dat vyčetli, že vesmír expanduje stále rychleji, za což je odpovědná „temná energie“, „energie vakua“ tedy jakási antigravitace rozhánějící prostor. Právě temná energie má přispívat k celkové hmotě/energii vesmíru rozhodujícím způsobem. Temná energie představuje de facto člen kosmologické konstanty, který do svých rovnic původně zahrnul Einstein, i když později tuto myšlenku opustil.
Ze zrychlujícího se rozpínání pak vyplývají i další závěry, např. o tom, že vesmír pravděpodobně (pokud nedojde např. k nějaké „fázové změně“) skončí jako studený, pustý a prázdný, prakticky bez hmoty, hvězd i jakýchkoliv uspořádaných struktur. I černé díry se časem vyzáří, antigravitace překoná gravitaci a roztrhá struktury držené gravitací, pak i struktury, které lepí elektromagnetická nebo silná interakce.
Subir Sarkar z Oxford University a jeho kolegové nyní tvrdí, že všechno může být jinak. Svá tvrzení zakládají na rozsáhlých kolekcích dat, které jejich Nobelovou cenou ověnčení předchůdci k dispozici neměli. Vědci shromáždili údaje o 740 supernovách typu Ia, více než 10krát tolik, než použili Perlmutter a jeho kolegové. Data podle jejich názoru odpovídají spíše konstantnímu než zrychlujícímu se rozpínání. Jinak řečeno, hypotéza o zrychlujícím se rozpínání prý v tuto chvíli vykazuje spolehlivost 3 sigma, přičemž pro takto zásadní objevy se běžně požaduje spolehlivost 5 sigma (sigma je směrodatná odchylka). Sarkar a jeho kolegové tvrdí, že zrychlující se expanze je asi tak stejně „dokázaná“ jako nedávný „objev“ částice o hmotnosti 750 GeV, kde spolehlivost její existence původně vycházela mezi 3,4 a 3,9 sigma. Další měření na urychlovači LHC v CERNu ale letos v létě vedlo k závěru, že předchozí výsledky byly jen šumem a žádná taková částice neexistuje.
Sakar uznává, že pro podporu zrychlujícího se rozpínání jsou i další argumenty, např. data o mikrovlnném pozadí vesmíru ze sondy Planck. Tyto důkazy jsou však dle něj stejně jen nepřímé, mikrovlnné pozadí jednoznačně nedokládá existenci temné energie. Ta podle Sakara navíc nijak nevyplývá z fundamentálních fyzikálních zákonů. A nakonec, výsledky měření se podle něj dají vysvětlovat i jinak, stačí opustit/změnit některé standardně přijímané předpoklady, třeba že vesmír je homogenní nebo že se jeho obsah chová cca jako ideální plyn.
Nová studie byla publikována v Nature Scientific Reports. Jak uznávají i její autoři, přesvědčit ostatní bude ale velmi těžké, protože zrychlující se rozpínání se již stačilo stát „standardní kosmologií“ a tento závěr je vůbec pokládán za triumf experimentálního přístupu, kdy už ani v kosmologii nejsme odkázáni jen na spekulace. Nicméně ústřední tvrzení současné standardní kosmologie je prý mnohem vratší, než si většina odborníků myslí.

Zdroj: Phys.org a další

Voda v kráteru Gale na Marsu přetrvávala déle, než se myslelo

Mezinárodní tým vědců pod vedením Imperial College London objevil doklady otm, že v marsovském kráteru …

6 comments

  1. A tak se nám pomalu vyjevuje nejhlubší vědecká pravda: „Na každém šprochu pravdy trochu“ 🙂 Jsem rád, že jsem Vás Pavle našel, pořád jsem zkoušel Scienceworld a tam nic. Srdečně zdraví z Olomouce Petr Mareš

  2. Einsteinova rovnice pro rychlost rozpínání vesmíru s přidaným kosmologickým členem (hustotou ρΛ) má poněkud nejednoznačnou interpretaci. Dá se uvažovat, že škálový faktor R(t) je větší (lidově řečeno objekt je dál), nebo se objekt pohybuje rychleji a neprojevuje se to červeným posunem. To se dá ukázat pro plochý Einstein-de Sitterův vesmír s dodatečným členem pro zrychlené rozpínání Z. Takže možná nejsou některé supernovy dál, ale pohybují se zrychleně v normální vzdálenosti (jejich jasnost je normální). Petr Mareš:-)

  3. no, jenom bych z jednoho clanku zase nic moc hlubokeho nevyvozoval. protoze reakce byly vesmes negativni, ze zrychlujici se rozpinani podporuji ruzne data, tohle je jen jedno mereni/jeden soubor dat atd.

  4. hamicus papitius dort

    A co když žádná temná energie není a pozorované zrychlování rozpínání hmoty v námi pozorované části vesmíru je jen projevem gravitace hmoty hromadící se v námi nepozorovatelných částech vesmíru – tato hromadící se hmota může být na více místech nepozorovaného vesmíru základem budoucích singularit a nových velkých třesků, tedy nových cyklů dlouhých desítky nebo i stovky miliard let…

  5. … co ked je toto vsetko iba virtualna realita?

  6. Naprosto souhlasím, můžete se mi prosím ozvat email p.b.boss@seznam.cz? Děkuji

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close