Sciencemag.cz
Doporučujeme
Současné systémy umělé inteligence nepracují s koncepcí toho, „co druhý ví“, respektive „co někdo jiný dokáže“, nebo alespoň tato kategorie nebývá do modelu zahrnuta explicitně.
Představme si to třeba u herního softwaru, bez ohledu na to, zda využívá spíše umělou inteligenci nebo hrubou sílu. Šachový program nevolí tahy s ohledem na to, že „toto člověk nedokáže spočítat a jistě podobnou sérii přesných tahů nenajde“. Program pro hraní mariáše nebo jiné karetní hry, kde proti sobě bojují skupinky, také nepracuje s informacemi typu „tohle můj spoluhráč neví“ nebo „tohle nejspíš přehlédl, takže bude hrát tak a tak…“ či „nejspíš teď předpokládá, že já mám tyhle karty, takže…“.
Jinak řečeno, umělá inteligence dnes nepoužívá teorii mysli. Děti od určitého věku začínají chápat, že ostatní lidé mohou mít informaci chybnou nebo neúplnou, odlišnou od jejich vědomostí, a budou se chovat podle toho („kde si X myslí, že je schovaná ta věc“).
Celý článek na ITBiz.cz.
