Sciencemag.cz
Doporučujeme
Sanskrtský rukopis Bachšali (Bakhschali), uložený na Oxfordské univerzitě, byl nedávno datován radiokarbonovou metodou. Jak se ukázalo, tři různé listy březové kůry pocházejí z různých dob, uhlík C14 dal výsledky pro 3 listy asi 300, 700 a 900 n. l. Zápis na jednom z listů přitom obsahuje nulu. Máme před sebou nejstarší doklad jejího použití?
Jedna část sporu se vede o to, zda jde o „pravou nulu“, tedy číslo samo o sobě, nebo pouze o označení chybějící cifry (v podobě tečky). Pokud by platilo to první, šlo zřejmě by o nejstarší znak nuly vůbec; v opačném případě bychom se pohybovali v rámci konceptu, který již dříve vymysleli Babyloňané a zhruba ve stejné době i Mayové.
Vědci z Oxfordu, kteří provedli původní výzkum, hájili verzi nepravé nuly, mezinárodní tým historiků matematiky (USA, Kanada, Nový Zéland, Japonsko, Francie) nyní vyjádřil nesouhlas. Podle nové analýzy jde o nulu pravou, protože na jednom místě se hovoří o součtu 1+0 jako dvou regulérních číslic. Nová studie (autor Dominik Wujastyk a kol.) byla publikována v History of Science in South Asia.
Příslušný rukopis byl objeven na konci 19. století v Bachšali (dnes Pákistán). Až dosud se za nejstarší zobrazení „skutečné“ nuly jako čísla pokládal zápis v chrámu Gvalijaru z 9. století. Zbývá ale ještě otázka datování textu z Bachšali. Nula se vyskytuje na listu datovaném do roku 300. To by byla opravdu senzace, jenže nová studie tvrdí, že rukopis je minimálně na prvních dvou listech souvislým pojednáním, nejde o listy popsané v různých dobách, které jsme náhodou objevili pohromadě. Musel tedy být napsán až po vzniku mladšího listu (pokud samozřejmě nešlo o opis staršího díla, to už jsme ale mimo empirické doklady), někdy v 8. století. I to by znamenalo, že jde nulu starší než tu z Gvalijaru. Ale samozřejmě – protože dvě dosud provedené studie nedospěly ke shodě, možná se dočkáme ještě dalších pohledů na věc.
Zdroj: Phys.org a další
