Foto: © palau83 / Dollar Photo Club

Také Inuité mají geny dalších druhů

Inuité (Eskymáci) žijí v extrémním prostředí, bylo by tedy logické u nich počítat i se specifickými adaptacemi. Včetně genů, které získali hybridizací s dalšími druhy.

Zkoumat, jaká populace v sobě nese jaké geny vzniklé křížením Homo sapiens s neandrtálci, denisovany nebo dalšími (dosud neznámými) druhy, je v poslední době až módou. Geny desisovanů nese značná část populace v Pacifiku. U Tibeťanů pak jde o geny speciálně adaptivní pro nadmořskou výšku, Evropané zase mají ve výbavě geny neandrtálců, které zřejmě ovlivňovaly metabolismus tuků v chladném podnebí.
V časopisu Molecular Biology and Evolution vyšla studie, která podobné geny popisuje i u grónských Eskymáků. Konkrétně jde o TBX15 a WARS2. Ty už se delší dobu pokládají za adaptivní, protože ovlivňují generování tepla rozkladem tuku a také distribuci tuku po těle včetně tendence k jeho samotnému ukládání. Fernando Racimo, Rasmus Nielsen a další autoři studie nyní uvádějí, že tyto geny pocházejí od nějaké populace odlišné od Homo sapiens; pravděpodobně jde o druh spřízněný s denisovany. Vzhledem k asijskému původu Inuitů je takový scénář celkem logický. Stejně tak se ale podle autorů studie nedá vyloučit, že příslušné geny vznikly křížením s nějakým ještě dalším, dosud neznámým druhem, ne však neandrtálci.
Příslušné genetické varianty prakticky scházejí v Africe, v Euroasii jsou zastoupeny mírně, u Inuitů (a snad i u Indiánů nebo některých Indiánů) silně. Při migracích Arktidou a ještě spíše delším životem zde došlo podle všeho k jejich pozitivní selekci.
Zdroj: Phys.org

Poznámky:
Příslušné genetické rozdíly budou dnes ovlivňovat také sklony k otylosti, respektive jejím různým typům. Dále by nebylo překvapivé, pokud bychom v genetické výbavě obyvatel Arktidy objevili adaptace na stravu s velkým podílem masa, nebo dokonce speciálně masa mořských zvířat. Možná i nějaké geny související se spánkovým rytmem, např. metabolismem melatoninu (adaptace na polární den a noc)?
Objevování dokladů o mezidruhovém křížení je dnes celkem populární; ovšem hodně z toho lze interpretovat i jako dědictví po variabilitě prvních Homo sapiens, respektive dědictví po společných předcích Homo sapiens a dalších druhů (opět s následnou selekcí v určitých oblastech).

Vědci konečně ukázali, jak vypadá Wignerův krystal

Fyzikové z Princetonu pomocí grafenu poprvé přímo vizualizovali tzv. Wignerův krystal – zvláštní formu hmoty, …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close