Pixabay License. Volné pro komerční užití

Velké vymírání v devonu mohly spustit kořeny stromů

Nová analýza tvrdí, že vznik prvních stromů s kořeny v devonu pravděpodobně vedl k tomu, že do oceánů se dostalo množství živin. To způsobilo masivní růst řas, které pak vyčerpaly kyslík v oceánech a spustily masové vymírání.

V devonu skutečně poprvé vyšší (cévnaté) rostliny dosáhly velikosti a formy stromů. Ve svrchním devonu se rozšířila stromovitá rostlina Archaeopteris dorůstající výšky až 10 metrů.
Devon trval před 416-359 miliony let, k samotnému vymírání došlo asi před 370 miliony lety (datace se dle různých pramenů mírně liší, nicméně se nejedná o předěl devon-karbon; většina velkých vymírání je přitom právě na hranicích hlavních geologických období). Tehdy vymřelo asi 70 % existujících druhů.
Gabriel Filippelli a Matthew Smartz z Indiana University a jejich kolegové nyní dávají devonské vymírání do souvislosti s eutrofizací oceánů, tedy jejich zaplavením živinami. Podobný proces probíhá i dnes, kdy je „přehnojení“ vody především důsledkem lidských aktivit. Zóny anoxické vody, kde kyslík dalším organismům vyčerpaly prosperující řasy, známe např. ze severoamerických Velkých jezer nebo z Mexického zálivu.
Naopak v devonu za rostoucí splachování minerálů do vod mohlo podle nové teorie to, že kořeny stromů rozrušovaly pevninské horniny. Nedostatkové prvky z nich nejprve absorbovaly rostliny, ale po jejich smrti a „shnití“ se splachovaly do vody.
Na základě chemické analýzy kamenných usazenin ze dna dávných jezer (v rámci studie byly použity lokality v Grónsku a u severovýchodního pobřeží Skotska) mohli vědci potvrdit dříve zjištěné cykly vyššího a nižšího obsahu fosforu. Dokázali také určit vlhké a suché cykly na základě známek zvětrávání (tvorby půdy) způsobené růstem kořenů, přičemž větší zvětrávání znamenalo vlhké cykly s větším počtem kořenů a menší zvětrávání suché cykly s menším počtem. Přičemž se ukázalo, že suché cykly se shodovaly s vyššími hladinami fosforu, tedy že odumírající kořeny v těchto obdobích uvolňovaly živiny a ty se dostávaly do moře.
Dnes celý tento mechanismus funguje v mnohem slabší podobě – mj. protože hloubka moderní půdy zadržuje více živin ve srovnání s tenkou vrstvou hlíny, která pokrývala tehdejší Zemi.

Matthew S. Smart et al, Enhanced terrestrial nutrient release during the Devonian emergence and expansion of forests: Evidence from lacustrine phosphorus and geochemical records, GSA Bulletin (2022). DOI: 10.1130/B36384.1
Andrew J. Watson, Oceans on the edge of anoxia, Science (2016). DOI: 10.1126/science.aaj2321

Zdroj: Indiana University / Phys.org a další

Poznámka PH:
Vlastně se vedle sebe zmiňují dva mechanismy – rozrušování půdy a odumírání rostlin.
Eric Buffetaut ve své i česky vyšlé knize „Tak jako dinosauři. Hromadná vymírání druhů a život na Zemi“ (Argo a Dokořán 2005) dává vymírání na konci devonu do souvislosti právě také s anoxií (tzv. událost Kellwasser). Nabízí jako mechanismus vzestup hladiny oceánu, což vedlo k vytvoření bezkyslíkatých zón v mořích. Naopak dopad impaktu odpovídající této události se podle něj neprokázal. Na souši došlo v té době k vymírání v mnohem menším měřítku.
Mezi dalšími teoriemi vysvětlujícími vymírání patří to, že vznikající vegetace na souši pozměnila globální oběh plynů v atmosféře (naopak zde by to znamenalo vázání CO2 a uvolňování kyslíku).

Voda v kráteru Gale na Marsu přetrvávala déle, než se myslelo

Mezinárodní tým vědců pod vedením Imperial College London objevil doklady otm, že v marsovském kráteru …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close