Sciencemag.cz
Doporučujeme
Vymírání na konci permu před asi 252 miliony lety bylo mezi událostmi tohoto druhu nejmasovější, když podle odhadů zmizelo 95 % druhů mořských a 80 % suchozemských (a 70 % suchozemských obratlovců). Nová studie ukazuje, že šlo nejspíš o více událostí, které následovaly po delší době, a možná spolu ani přímo nesouvisely…
Nejčastěji se za spouštěč vymírání na konci permu považuje sopečná činnost na území dnešní Sibiře (tehdy část Pangey). V důsledku toho se zřejmě nejprve ochladilo, pak ale množství skleníkových plynů v atmosféře způsobilo dlouhodobější oteplení a oxid uhličitý zvýšil kyselost oceánů.
Nová analýza ale nyní tvrdí, že vymírání na souši a v moři od sebe dělilo až několik set tisíc let, uvádí jedna z jejích autorek, Cindy Looy z University of California v Berkeley. Již dříve se spekulovalo, že ke kolapsu na jižní polokouli (vymírání je nejlépe zachyceno v jižní části Pangey, budoucím kontinentu Gondwana) došlo jindy než v severních oblastech. Ke kolapsu mořských ekosystémů zřejmě tedy došlo z jiných příčin než k vymírání na souši (respektive z jiných bezprostředních příčin, nemusí se jednat o děje na sobě nezávislé).
Vědci nyní přesněji datovali vrstvy zirkonů v jihoafrickém Karoo pomocí rozpadové řady uran-olovo. Zjistili okamžik, kdy ve vrstvách mizí pyl rostlin Glosopterris, „semenných kapradin“, dominantní stromovité skupiny pozdního permu. Stejně tak vymírají býložravci a přetrvává de facto pouze therapsid Lystrosaurus (therapsidi byli skupina plazů, z níž vzešli i savci). Ve srovnání s nálezy z Číny, které dokumentují vymírání v mořích (mj. tehdy definitivně zmizeli trilobiti, i když většina jejich druhů vyhynula již dříve), je Karoo starší asi o 300 000 let. Vrstvy dokumentující vymírání rostlin v Austrálii jsou pak oproti těm čínským starší zhruba o 400 000 let, ukazuje další studie, kterou provedl Christopher Fielding a jeho kolegové z University of Nebraska v Lincolnu. (A protože se tato vymírání považovala za oddělující perm a trias, máme tak vlastně několik různých hranic perm-trias, ale tyhle zmatky se nějak vyřeší.) Pozemská flóra i fauna mizela dříve než mořské druhy. A možná na rozdíl od mořského vymírání „jednou ranou“ dostal pozemský život ran několik, další ještě na začátku triasu (takže některé kolapsy na souši by mohly být naopak mladší).
Robert A. Gastaldo et al. The base of the Lystrosaurus Assemblage Zone, Karoo Basin, predates the end-Permian marine extinction, Nature Communications (2020). DOI: 10.1038/s41467-020-15243-7
Zdroj: University of California – Berkeley/Phys.org a další
Poznámky PH:
Dále se jako možné příčiny vymírání na konci permu zmiňují změny mořské hladiny (nejprve pokles, pak nárůst), změny koncentrace kyslíku v atmosféře i ve vodě (pokles oproti permu – v permu byla podle všeho hladina kyslíku v atmosféře větší než dnes, proto mohl žít i vůbec největší létající hmyz) i klimatický dopad toho, že tehdy existoval superkoninent Pangea (značná část souše měla tedy výrazně kontinentální klima apod.). Jednotlivé příčiny nemusely být na sobě nezávislé, ale fungovat v kaskádě.
Eric Buffetaut v knize Tak jako dinosauři (Argo a Dokořán 2005) uvádí, že ani na konci permu nelze vyloučit srážku s nějakým mimozemským tělesem: „Aby se celá situace ještě více zkomplikovala, byly objeveny stoupy mimozemského vlivu. Kolem roku 1980 zjistili badatelé obohacení iridiem na rozhraní permu a triasu v Číně, ale tento nález nemohl být ověřen a o mimozemském původu iridia jsou jisté pochybnosti. Podobně je tomu u stop iridia nalezených v Rakousku, ani zde je asi nezanechaly meteority. Avšak v roce 2001 skupina amerických badatelů vedená Luannem Beckerem zjistila na hranici perm–trias v japonských a čínských nalezištích přítomnost fullerenů (velkých molekul uhlíku zvláštní struktury) obsahujících helium a argon, jejichž izotopické složení svědčí o mimozemském původu. Podobné prvky byly dříve objeveny na hranici křída–terciér, a tak autoři dospěli k závěru, že na Zemi dopadl meteorit o průměru zhruba deseti kilometrů (tedy téměř o velikosti bolidu z Chicxulubu). Přesto navržené vysvětlení není ani zdaleka přijímáno jednotně. Pravda je, že při porovnání s tím, co víme o hranici křída–terciér, by charakteristické známky hromadného vymírání na konci permu, tak jak se nám jeví dnes, odpovídaly následkům srážky. Ale podklady hovořící ve prospěch takové události jsou zatím velmi křehké,“ píše E. Buffetaut.
