Sciencemag.cz
Doporučujeme
Na letní večerní obloze nízko nad severozápadním obzorem můžeme v následujících měsících vyhlížet periodickou kometu 13P/Olbers. Kometa se do vnitřní části Sluneční soustavy vrátila po dlouhých 68 letech. Díky své dráze a úhlově malému pohybu po obloze se bude do konce července nabízet prakticky neustále ve stejném směru i výšce nad obzorem – okolo 23. hodiny ve výšce asi 10° nad oblastí severozápadního obzoru. Pouhýma očima ji nespatříme, dá se však vyhlížet už malými dalekohledy, například triedry, jako rozmazaný objekt putující v následujících měsících postupně napříč souhvězdími Vozky, Ryse, Velké Medvědice a Malého Lva.
Malá kometa
Kometu objevil před více jak 209 lety, konkrétně 6. března 1815, slavný německý astronom Heinrich Wilhelm Olbers (1758-1840), který se do historie zapsal mimo jiné objevem velkých planetek Pallas a Vesta v hlavním pásu asteroidů a je rovněž autorem „Olbersova paradoxu“ ukazujícího na rozpor mezi pozorovanou tmavostí vesmíru i přes hustotu hvězd a dalších zdrojů světla v něm. Kometu našel v souhvězdí Žirafy a o den později, 7. března 1815, si její objev potvrdil. Do svého pozorovatelského deníku k ní jen dodal: „Kometa se pohybuje pomalu směrem na sever a východ v tělu Persea. Je malá a má špatně definované jádro a velmi bledý průhledný ohon.“ Toho roku dosáhla 5. magnitudy, byla tedy jen na hranici viditelnosti pouhýma očima.
Návraty očima velkých astronomů
Znovu se komety astronomové dočkali v letech 1887 a 1956, v obou případech nedosáhla žádné závratné jasnosti. Přesto si získala svou pozornost, a to především díky potvrzení její periody, která nyní činí zhruba 70 let. Zařadila se tak mezi komety Halleyova typu, jejichž periody jsou mezi 20 a 200 lety. Zajímavostí je, že při každém jejím dalším návratu ji objevil nějaký slavný „lovec komet“. Při tom v roce 1887 ji jako první pozoroval 25. srpna slavný americký astronom William Robert Brooks (1844-1921), spoluobjevitel letos pozorovatelné komety 12P/Pons-Brooks. Při jejím návratu ve 20. století ji pro změnu objevil neméně slavný československý astronom Antonín Mrkos (1918-1996), a to 4. ledna 1956 jen asi pět a půl měsíce před jejím průletem přísluním (které nastalo 19. června 1956). Před letošním přísluním se o její první pozorování zasadil americký astronom Alan Hale (nar. 1958), spoluobjevitel pozoruhodně jasné komety Hale-Bopp z roku 1995. Hale našel Olbersovu kometu už 23. srpna 2023, a to na digitálních snímcích z observatoře Las Cumbres.
Vyhlížejte za soumraku
V průběhu června a července se kometa bude pohybovat mezi souhvězdími Vozky a Velké medvědice, přičemž díky své dráze vůči Zemi a Slunci se na obloze bude nacházet do konce července prakticky stále nevysoko nad severozápadní obzorem. Vyhlížet se bude dát už za pokročilého soumraku před 23. hodinou ve výšce okolo 15°, za tmy se ale už bude vždy nacházet o dost níže. K jejím pozorování je proto zapotřebí vyhledat místo s dokonale odkrytým severozápadním obzorem, přičemž v tom směru by se na vybraném pozorovacím místě nemělo desítky kilometrů daleko nacházet žádné velké město. K vyhledání je dobré mít v ruce mapku ukazující její přesnou aktuální polohu vůči hvězdám (k nalezení například na stránce The Sky Live). Přísluním kometa proletí 30. června 2024 a jen o den později dosáhne maximální jasnosti asi 6,5 magnitudy. V té době nebude na večerní obloze rušit Měsíc, kometa by se tedy měla dát daleko od měst sledovat malými dalekohledy relativně snadněji (samozřejmě popřeje-li počasí).
Znovu se kometa objeví na obloze až v roce 2094, a to spolu s neméně zajímavou (a letos hojně pozorovanou) kometou 12P/Pons-Brooks. Rozhodně se tedy vyplatí vytáhnout triedr a spolu s nějakou mapkou či aplikací v mobilu toto zajímavou kometu vyhledat, i když nepatří mezi ty mimořádně jasné.
