(c) Graphicstock

Astronomové nalezli dosud největší mladou superkupu galaxií

Hyperion: Pomocí dalekohledu ESO/VLT vědci objevili kosmického titána ukrytého v mladém vesmíru.

Mezinárodnímu týmu astronomů se pomocí dalekohledu ESO/VLT a přístroje VIMOS podařilo odhalit obrovskou kosmickou strukturu v mladém vesmíru. Zárodek superkupy galaxií – který dostal přezdívku Hyperion – objevili na základě nových měření a zpětné podrobné analýzy archivních dat. Jedná se o největší a nejhmotnější strukturu, jaká byla dosud nalezena v takové vzdálenosti a tedy časově odlehlé rané fázi vývoje vesmíru – objekt pozorujeme tak, jak vypadal téměř před 12 miliardami let, tedy asi 2 miliardy let po velkém třesku.

Tým vědců pod vedením Olgy Cucciati (Istituto Nazionale di Astrofisica, INAF, Bologna) využil výkonu přístroje VIMOS pracujícího na dalekohledu ESO/VLT (Very Large Telescope) a identifikoval gigantickou mladou superkupu galaxií (galaxy proto-supercluster) formující se v mladém vesmíru v době asi 2,3 miliardy let po velkém třesku. Struktura, která od členů týmu dostala přezdívku Hyperion, je dosud největším a nejhmotnějším útvarem nalezeným v takto rané fázi vývoje vesmíru [1]. Hmotnost celé struktury je enormní. Podle výpočtů dosahuje 1 biliardy (milion miliard) Sluncí [2], což je srovnatelné s hmotnostmi nejrozsáhlejších útvarů současného vesmíru. Objev takto mohutné struktury v rané fázi vývoje vesmíru však astronomy překvapil.

„Vůbec poprvé se podařilo nalézt takto rozsáhlý útvar s velkým rudým posuvem, který odpovídá období asi 2 miliardy let po velkém třesku,“ vysvětluje vedoucí autorka práce Olga Cucciati [3]. „Podobné struktury obvykle pozorujeme s menším rudým posuvem, tedy v pozdějším období, kdy už měl vesmír dostatek času na to vytvořit takto gigantické útvary. Byli jsme opravdu překvapení, když jsme spatřili něco tak mohutného v relativně mladém vesmíru!“

Struktura Hyperion se nachází na obloze v souhvězdí Sextant a leží v zorném poli COSMOS. Byla identifikována na základě zpracování rozsáhlého objemu dat, která byla k tomuto poli získána v rámci přehlídky VIMOS Ultra-deep Survey pod vedením Oliviera Le Fèvre (Laboratoire d’Astrophysique de Marseille, LAM; Centre national de la recherche scientifique, CNRS; Centre National d’Etudes Spatiales, CNES). Přehlídka VIMOS Ultra-Deep Survey vědcům poskytuje bezprecedentní 3D mapu rozložení asi 35 tisíc galaxií.

Členové týmu rovněž zjistili, že útvar Hyperion má velmi složitou strukturu – obsahuje přinejmenším 7 oblastí s vysokou hustotou, které jsou propojeny filamenty galaxií – a jeho velikost je srovnatelná s blízkými superkupami, které však mají zcela jiné uspořádání.

„Hmota v blízkých superkupách je mnohem více koncentrována a vytváří typické strukturální útvary,“ vysvětluje člen týmu astronom Brian Lemaux (University of California, Davis, USA; LAM). „Hyperion má však hmotu rozloženu rovnoměrněji v několika vzájemně propojených shlucích volně vázaných asociací galaxií.“

Tento kontrast je pravděpodobně dán faktem, že nedaleké superkupy měly miliardy let na to, aby gravitační působení nahromadilo hmotu do hustějších oblastí – u mladšího uskupení Hyperion působily stejné procesy po mnohem kratší dobu.

Vzhledem ke své velikosti v již tak rané fázi evoluce vesmíru se Hyperion pravděpodobně vyvinul v rozsáhlou strukturu, podobnou těm, jaké známe z našeho současného kosmického okolí – například superkupy tvořící útvar známý jako Sloan Great Wall nebo Superkupa Virgo (Virgo Supercluster), do které patří i naše Galaxie. „Výzkum útvaru Hyperion a jeho srovnání s podobnými současnými strukturami nám může poskytnout důležité informace o vývoji vesmíru v minulosti i v budoucnosti. A je to také příležitost otestovat naše modely formování superkup,“ dodává Olga Cucciati. „Mimořádnost tohoto kosmického titána nám pomáhá poodhalit historii velkých kosmických struktur.“

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí

Poznámky
[1] Přezdívka Hyperion byla vybrána podle titána z řecké mytologie, a to kvůli velikosti a hmotnosti objektu. Inspirací tohoto mytologického pojmenování je předchozí objev kupy v nitru útvaru Hyperion, která dostala název Colossus. Jednotlivé hustotní útvary tvořící Hyperion byly rovněž pojmenovány mytologickými jmény, například Theia, Eos, Selene a Helios.

[2] Odhadovaná hmotnost útvaru Hyperion je asi 1015 Sluncí.

[3] Světlu, které na zemi přichází z extrémně vzdálených objektů, trvá cesta vesmírem velmi dlouho. Díky tomu máme k dispozici ‚okno‘ nabízející pohled do minulosti vesmíru. Vlnová délka světla, které objekty vyslaly, je však během cesty natažena díky expanzi vesmíru samotného, tomuto efektu říkáme kosmologický rudý posuv. Vzdálenější objekty (které vidíme hlouběji v minulosti) mají rudý posuv větší, proto astronomové používají rudý posuv také jako měřítko času. Rudý posuv objektu Hyperion je 2,45, což znamená, že jej pozorujeme tak, jak vypadal v době asi 2,3 miliardy let po velkém třesku.

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře 2018/33

Simulátor kvantového počítače se 41 qubity

Díky infrastruktuře založené na systému in-memory je možné kapacitu výpočetní simulace kdykoliv navýšit. Atos, přední …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close