(c) Graphicstock

Geoinženýrský nápad: Posolíme, ochladíme

Cílem tedy není solením ochladit povrch – rozptýlení slaného prachu v atmosféře prý ale může zvýšit odrážení slunečního záření.
Geoinženýrství je oblíbenou, prozatím však bohužel pouze teoretickou disciplínou. Vhánět od atmosféry popílek nebo oxid siřičitý sice navrhuje řada studií, nicméně v praxi to nikdo nezkusil. Přitom by tímto způsobem šlo zemský povrch ochladit celkem spolehlivě – však jednou z příčin růstu teplot bylo odsiřování průmyslu a kolaps sovětského těžkého průmyslu kolem roku 1990 (a potom zase zastavení oteplování mohla způsobit postupující industrializace v Číně). Ne že by někdo tedy chtěl obnovit dýmající komíny blízko lidských sídel/povrchu, příslušné ochlazovací příměsi by nám nejlépe posloužily ve vyšších vrstvách, uvažuje se třeba o obřích hadicích do nebe apod.
Co konkrétně ale do atmosféry přidávat? Většina látek by bohužel přinesla i nežádoucí vedlejší účinky. Oxid siřičitý např. vyvolá kyselé deště. Práškový oxid hlinitý má sice velmi dobré reflexní vlastnosti, ale stejně tak při vdechování způsobuje obdobu silikózy; i z vysokých vrstev atmosféry by ho splachoval déšť.
Robert Nelson z Planetary Science Institute v kalifornské Pasadeně má další nápad – do výšky kolem 18 km rozptylovat mikročástečky soli. Ta samozřejmě není toxická, je levná a odrazivé vlastnosti má mít ještě lepší než oxid hlinitý. Navíc by ani neměla odrážet zpět dolů teplo, které Země vyzařuje ven (to je další problém mnohých „překážek“ v atmosféře). Nelson není první, kdo v této souvislosti uvažuje o soli. V časopisu Science dotazovaní odborníci udávají, že chlór z NaCl by mohl ničit ozón, přičemž riskovat zase růst ozonové díry by nechtěl nikdo (poznámka PH: ale snad vazba NaCl je dost silná, aby plynný chlór jen tak nevznikal?). Sůl je také velice hydrofilní, takže její přítomnost v atmosféře by mohla změnit tvorbu mraků a to vznik srážek. Nelson proto navrhuje rozptylovat slaný prach v horních vrstvách troposféry (oněch výše uvedených 18 km, nad rovníkem), tedy nad mraky, ale ještě pod stratosférou, kde se ve výši 25-35 km nachází ozonová vrstva.
Samozřejmě, že rostoucí koncentrace oxidu uhličitého přináší i jiné změny než růst teploty, třeba okyselování oceánů, to by větší odrazivost slunečního záření neovlivnila. Na druhé straně by bez oteplování mohla být rostoucí koncentrace CO2 celkově výhodná, třeba přinášet vyšší fotosyntézu/zemědělské výnosy.

Zdroj: Science AAAS a další

Jemnější ladění 2D materiálů

Na Pennsylvania State University se soustředili na problém, že připravené 2D materiály často nemají očekávané …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close