Sciencemag.cz
Related Articles
Tvorba planet u červených trpaslíků může upřednostňovat světy bohaté na vodu spíše než subneptuny zahalené plynem.
Astronomové aktuálně odhadují, že na každou hvězdu v naší Galaxii připadá alespoň jedna planeta. Nový výzkum kanadské McMaster University však vedl k závěru, že nejběžnější planety se nevyskytují kolem nejběžnějších hvězd. Alespoň pokud jde o Mléčnou dráhu.
Kolem hvězd podobných našemu Slunci jsou nejběžnějšími planetami subneptuny – světy, o nichž se předpokládá, že se podobají Neptunu, ale jsou menší – a superzemě, kamenné planety až desetkrát hmotnější než Země. Astronomové již téměř deset let vědí, že tyto dva typy planet jsou v celé Galaxii rozšířené kolem hvězd podobných Slunci. Hvězdy podobné Slunci však tvoří pouze menšinu hvězd.
V rámci nové studie astronomové zkoumali planety obíhající kolem trpasličích hvězd typu M (jeden z typů červeného trpaslíka) ve střední až pozdní fázi jejich vývoje. Jedná se o malé hvězdy, jejichž velikost činí pouhých 8 % až 40 % velikosti našeho Slunce; právě ty představují většinu hvězd v Mléčné dráze. Vzhledem k jejich slabé svítivosti bylo studium těchto hvězd dosud obtížné.
Vesmírný dalekohled NASA Transiting Exoplanet Survey Satellite (TESS) to změnil. Pozoruje každých 28 dní novou část oblohy a během 26 měsíců tak zmapuje celou oblohu, čímž poskytuje bezkonkurenční pohled na tyto hvězdy i planety, které je obíhají.
Na základě dat z dalekohledu TESS tým zjistil, že kolem hvězd typu M ve střední až pozdní fázi jejich vývoje subneptuny téměř úplně scházejí. Tyto hvězdy hostí mnoho superzemí, ale prakticky žádné subneptuny, což zpochybňuje stávající teorie o vzniku planet.
„Neupřesnili jsme jen naši dosavadní představu o exoplanetách – změnili jsme ji. Kolem těchto hvězd subneptuny prakticky nenacházíme, což znamená, že mechanismy formující planety jsou zde odlišné,“ říká spoluautor práce Erik Gillis.
Astronomové dlouho připisovali rozdíl mezi detekovaným počtem superzemí a subneptunů fotoevaporaci, tedy procesu, při kterém intenzivní hvězdné světlo odpařuje planetární atmosféru. Trpasličí hvězdy typu M ve střední až pozdní fázi svého vývoje jsou mimořádně aktivní a měly by být schopny planetární atmosféry účinně odpařovat, avšak ne v takovém rozsahu, jaký byl pozorován. Skutečnost, že subneptuny existují v tomto prostředí v tak malém počtu, naznačuje, že už tvorba planet zde může upřednostňovat světy bohaté na vodu spíše než subneptuny zahalené plynem.
„Už samo o sobě bylo překvapivé zjistit, že nejběžnější planety Mléčné dráhy v naší vlastní sluneční soustavě vůbec neexistují. Nyní díky této nejnovější práci získáváme jasnější představu o původu superzemí a subneptunů,“ uzavírá průvodní tisková zpráva.
TESS Planet Occurrence Rates Reveal the Disappearance of the Radius Valley Around Mid-to-late M Dwarfs, The Astronomical Journal (2026). DOI: 10.3847/1538-3881/ae5810
Zdroj: McMaster University / Phys.org, přeloženo / zkráceno
