Sluneční soustava, zdroj: IAU/NASA, Wikipedia, licence obrázku public domain
Sluneční soustava, zdroj: IAU/NASA, Wikipedia, licence obrázku public domain

Stíny na Plutu

Sonda New Horizons při svém průletu kolem Pluta v roce 2015 zjistila, že tato planetka má nezvyklou atmosféru s částicemi, které způsobují zákal. Pluto se pohybuje po dost excentrické dráze (oběžná doba 248 let) a předpokládalo se, že zákal ve větší vzdálenosti od Slunce zmizí a vymrzne; s tím se vlastně počítalo i pro atmosféru Pluta obecně. Hlavními složkami atmosféry Pluta je dusík, dále metan a oxid uhelnatý, přičemž povrchový led v závislosti na měnící se teplotě sublimuje a zase se obnovuje.
Nový výzkum ale naznačuje, že příslušné částice jsou podle všeho do atmosféry doplňovány, takže zákal by mohl být stabilní. Michael Person z Wallace Astrophysical Observatory na MITu uvádí, že částice zákalu se tvoří asi 30 km nad povrchem v důsledku reakcí metanu, spuštěných slunečním světlem. Vznikající vločky se pak pomalu snášejí na povrch. Jsou extrémně malé, mezi 0,06 a 0,1 mikrometru. Kvůli tomu rozptylují modré světlo víc než jiné barvy, takže povrch Pluta získává namodralý odstín. Zákal různě houstne, mizí v řádu několika let a stejně rychle se může znovu vytvořit. Nedá se proto říct, že až bude Pluto nejdále od Slunce, bude bez atmosféry nebo ta bude plně průhledná, jak se dosud myslelo.
Pluto se navíc pohybuje po nakloněné oběžné dráze, střídají se na něm roční doby podobně jako na Zemi; i ve větší vzdálenosti od Slunce je tedy na jedné polokouli relativně tepleji. Nakonec tento vliv může hrát srovnatelnou nebo i větší roli než samotná vzdálenost od Slunce.

Zdroj: NASA/Phys.org a další

Antihmota v kosmickém záření znovu otevírá otázku temné hmoty v podobě části WIMP

Částice WIMP (Weakly Interacting Massive Particles) představují jednoho z kandidátů na temnou hmotu. Podle nové …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *