(c) Graphicstock

Díry v hlavě: Komu šly nejlépe trepanace?

Kdy a kde byly nejlepší vyhlídky na přežití? Proč se na trepanaci specializovali zrovna Inkové?

David S. Kushner z University of Miami a jeho kolegové porovnali úspěšnost trepanací lebek v předkolumbovském Peru a době občanské války v USA. Kdy měl pacient větší šanci operaci přežít? V době Inků měl údajně až dvojnásobnou naději, úmrtnost na byla mezi 17-25 %, za války Severu proti Jihu pak 46-56 %.

Trepanace lebky se prováděly v řadě kultur, mohlo jít o léčbu zranění a vytahování úlomků kosti, ale zákrok mohl také mít za cíl odstranit bolesti hlavy či duševní chorobu, respektive mít nějaký „magický“ význam. V předkolumbovském Peru ovšem velké rozšíření trepanací souviselo hlavně s tím, že hlavní zbraní zde bylo cosi na způsob dřevěné motyky s kamenným hrotem (dlouhý kyj).
S trepanacemi se v Peru začalo minimálně kolem roku 400 př. n. l., kdy o těchto zákrocích máme přímé doklady. Celkem z předkolumbovského období máme zatím k dispozici asi 800 trepanovaných lebek. Jsou ovšem roztroušeny po různých muzeích apod. institucích, takže shromáždit data pro danou studii bylo docela komplikované. I u lebky staré 2000 let lze prý celkem jednoznačně poznat, zda pacient zákrok přežil (nějaké známky hojení apod., v opačném případě člověk zemřel buď při operaci, nebo krátce po ní).

Do roku 200 n. l. většina pacientů umírala (úspěšnost menší než v době války Severu proti Jihu), po roce 1000 získali místní chirurgové rozsáhlé zkušenosti a v některých souborech byla míra přežití až 91 %. Obyvatelé Peru se naučili např. to, že nesměji porušit ochrannou blánu (plenu) obalující mozek – řecká medicína získala tento poznatek někdy v 5. stol. př. n. l. Dále přišli na to, že menší zásahy mají větší šanci na úspěch a snažili se provádět operace tak, aby předešli rozsáhlejšímu krvácení.
V dnešní medicíně vyspělého světa je úmrtnost při zákrocích tohoto typu velmi nízká, proč ale byla vysoká v americké občanské válce? Copak tehdy zákroky neprováděli chirurgové nebo alespoň lékaři-profesionálové? To snad ano, ale používali často nesterilizované nástroje nebo holé prsty, takže za vysokou úmrtnost mohly následné infekce.

Jak hygienu řešili v Peru, to nevíme, Inkové to ale zjevně zvládali docela dobře. Nejspíš používali i nějakou anestézii, i když zase nevíme nic konkrétnějšího – koku? Kvašené nápoje z kukuřice? Něco jiného? Absence podobných informací vyplývá mj. i z toho, že v předkolumbovském Peru nebylo známo písmo (nebo alespoň my o žádném písmu nevíme; pomineme-li uzlové písmo kipu, což byl asi spíš účetní záznam, všechno další jsou pouze hypotézy – jedna z nich např. praví, že písmem by mohly být značky na fazolích z doby kultury Mochiců ve severním Peru v 1. tisíciletí n. l.)

Zdroj: Phys.org a další
David S. Kushner et al, Trepanation Procedures/Outcomes: Comparison of Prehistoric Peru with Other Ancient, Medieval, and American Civil War Cranial Surgery, World Neurosurgery (2018). DOI: 10.1016/j.wneu.2018.03.143

O kostkách ledu ve sklenici: Trochu překvapivý pohled na entropii

Neměli bychom druhou větu termodynamiky chápat spíše tak, že entropie roste směrem do budoucnosti, ale …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close