(c) Graphicstock

Nářečí strnadů pod lupou

Strnadí poněkud zlověstný popěvek „Kdyby si sedláčku chcíp!“ má mnoho podob.

Vědci z Univerzity Karlovy, Akademie věd a České společnosti ornitologické právě publikovali v mezinárodním vědeckém časopise výsledky unikátního výzkumu, během něhož ve spolupráci s veřejností studovali hlasové projevy jednoho z našich nejběžnějších, ale ubývajících ptáků – strnada obecného. Za pomoci více než stovky dobrovolníků se podařilo zmapovat celé území naší republiky a shromáždit studijní materiál, který nemá ve světě obdoby. Výsledky nejen pozměnily některé zažité představy o povaze strnadích nářečí, ale staly se rovněž nesmírně cenným podkladem pro výzkum samotné evoluce tohoto fascinujícího fenoménu.
Článek týmu z katedry ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, Ústavu biologie obratlovců AV ČR a České společnosti ornitologické (ČSO), jenž nedávno vyšel v prestižním ornitologickém časopise IBIS, je vyvrcholením více než šestileté spolupráce mezi českými vědci a dobrovolníky z řad veřejnosti, kteří mapovali geografickou variabilitu ve zpěvu strnada obecného v Česku. Za dobu trvání projektu Nářečí českých strnadů účastníci pořídili skoro 4000 nahrávek zpěvu tohoto ptáka z většiny našeho území. Podařilo se jim nalézt hned sedm již dříve popsaných nářečí, ale také několik menších oblastí, ve kterých se vyskytují ptáci zpívající vzácnými, dosud nikde nepopsanými variantami zpěvu. A právě ti jsou hlavním cílem pokračování výzkumu pro letošní sezónu.

Vše začalo v roce v roce 2011, kdy Česká společnost ornitologická vyhlásila strnada ptákem roku. A ten se své vlády ujal, jak se patří. Stal se totiž jedním z průkopníků tzv. občanské vědy v Česku díky již zmíněnému projektu Nářečí českých strnadů. Ten si vytkl nemalý cíl: zmapovat s pomocí veřejnosti, jaká strnadí nářečí se vyskytují na českém území, a najít hranici mezi jejich západní a východní skupinou. Zapojení veřejnosti do výzkumu mělo současně posloužit k tomu, aby se upozornilo na úbytek donedávna běžných druhů zemědělské krajiny, související se změnami v jejím hospodaření.
Petr Procházka z ÚBO AVČR líčí počátky projektu takto: „Když se mě ředitel ČSO, Zdeněk Vermouzek, zeptal, co by mohlo veřejnost oslovit, vzpomněl jsem si na to, co jsem znal ze starých polozapomenutých německých článků – nejzajímavější na strnadech byla právě jejich nářečí.“
Nářečí známe z naší mateřštiny dobře, koneckonců jsou nedílnou součástí vzniku a vývoje jazyků. Jak se však ukázalo, nejedná se o výlučně lidskou záležitost. Někteří ptáci, kteří se své hlasové projevy učí, totiž mohou mít nářečí také. Samci takových druhů v rámci různých oblastí sdílejí části zpěvu, kterými se liší od samců z oblastí jiných, podobně jako lidé v různých částech Čech a Moravy používají svoje regionálně specifické výrazy. U málokterého evropského ptačího druhu je to tak patrné, jako právě u strnada obecného – rozdíl ve zpěvu je odlišitelný pouhým uchem. Strnadí poněkud zlověstný popěvek „Kdyby si sedláčku chcíp!“ má zkrátka mnoho podob. A díky výsledkům projektu Nářečí českých strnadů víme, kde které varianty hledat.
Projekt nakonec překonal původní představy výzkumníků. Když po roce vystřídal strnada na postu ptáka roku tetřev, strnadům se nechtělo odejít ze záře reflektorů. Spolupráce s veřejností totiž fungovala bezvadně a byla přínosná pro vědce i pro zúčastněné dobrovolníky, přesně ve smyslu „občanské vědy“. Tuto spolupráci líčí Lucie Diblíková, doktorská studentka na katedře ekologie PřF UK a první autorka článku, s neskrývaným nadšením: „Lidé byli prostě skvělí. Do nahrávání se často vrhali doslova po hlavě. Někteří si i přizpůsobovali dovolenou, aby zmapovali dosud neprobádané oblasti.“
A tak se původně plánovaná jednoletá „osvětová kampaň“ proměnila v plnohodnotnou dlouhodobou vědeckou studii. Úctyhodný výkon české veřejnosti je skvělým podkladem pro další výzkum – vědci mají konečně šanci přijít na kloub tomu, jak nářečí vznikají, a co vlastně udržuje hranice mezi jednotlivými dialektovými regiony. Podle Terezy Petruskové, vedoucí dizertační práce Lucie Diblíkové, to nevypadá, že by samci rozlišovali mezi místním a cizím dialektem – v obou případech reagují se stejnou agresí. Možná mohou hrát roli samičí preference – i u strnadů by tedy mohlo platit známé „za vším hledej ženu“.
Projekt mezitím stačil inspirovat i v zahraničí. „Vedle Velké Británie a Nového Zélandu, jež nám
posloužily jako ostrovní laboratoře ukazující, co se stane s dialekty, když tento druh kolonizuje zcela
nové území, teď dobrovolníci nahrávají v Polsku, Lotyšsku, Švýcarsku, a letos nově v Chorvatsku,“ doplňuje Pavel Pipek rovněž z katedry ekologie PřF UK a z BÚ AVČR, který se mimo jiné stará i o zastřešující web projektů, http://yellowhammers.net.
Český projekt ovšem rovněž nekončí, na mapě nářečí totiž stále zbývá mnoho „bílých míst“. Pokud byste se chtěli zapojit, nebojte se navštívit web projektu, http://strnadi.cz, kde se dozvíte bližší informace.

Odkaz na původní práci:
Detailed large-scale mapping of geographic variation of Yellowhammer Emberiza citrinella song
dialects in a citizen science project. Diblíková L., Pipek P., Petrusek A., Svoboda J., Bílková J.,
Vermouzek Z., Procházka P. & Petrusková T. 2018, IBIS, doi: 10.1111/ibi.12621
https://onlinelibrary.wiley.com/doi/pdf/10.1111/ibi.12621

Tisková zpráva Přírodovědecké fakulty UK

Geminidy a kometa Wirtanen

Během maxima meteorického roje Geminidy nastane vzácně blízký průlet komety Wirtanen kolem Země. Každoroční meteorický …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close