Sciencemag.cz
Related Articles
Porod u lidí je tradičně považován za mimořádně obtížný. Běžným vysvětlením je evolučně vzniklé dilema: lidé chodí vzpřímeně a mají velký mozek, což vede k těsnému prostoru mezi dítětem a pánevní kostí matky. Předpokládá se, že právě to činí porod u našeho druhu obzvláště rizikovým. Tato myšlenka však byla jen zřídka ověřována na základě údajů o porodech u jiných druhů savců.
Nový výzkum ale nyní ukázal, že mnoho jiných savců – od domácích zvířat po divoké druhy – čelí při porodu podobným problémům a úmrtnosti. U některých druhů se tyto komplikace vyskytují ve zhruba stejné míře jako u některých lidských populací, například u lovců a sběračů bez moderní lékařské péče. Obtížný porod prostě není výsadou pouze lidí.
V nové studii Nicole Grunstra z Vídeňské univerzity provedla rešerši ve vědecké literatuře a shromáždila údaje o porodních komplikacích u savců. Analýza zahrnovala domácí zvířata i volně žijící druhy.
Výsledky ukazují, že porodní potíže nejsou výsadou pouze lidí. Vyskytují se u mnoha druhů placentálních savců, včetně těch ve volné přírodě, kde by se dalo očekávat, že přirozený výběr taková rizika eliminuje. Dokonce i u velryb a delfínů se může stát, že se mládě při porodu zasekne, a to i přesto, že nemají pánev spojenou s páteří (poznámka: a nemají ani zadní končetiny).
U některých druhů, jako jsou jeleni a antilopy, jsou míry porodních komplikací a úmrtnosti samic podobné těm, které lze pozorovat u lidských populací, včetně populací lovců a sběračů bez moderní lékařské péče. Druhy porodních komplikací a jejich základní příčiny jsou rovněž srovnatelné. Například těsné uložení plodu v porodních cestách je běžné u druhů, které rodí velká, dobře vyvinutá mláďata (např. opice, kopytníci a sloni). Nadměrná výživa může způsobit, že plod u lidí, jiných primátů a hlodavců vyroste do větší velikosti.
Pokud mohou porodní komplikace vést ke smrti matky i mláděte, proč evoluce/selekce tento problém nevyřešila? Studie naznačuje, že je to kvůli kompromisu. Větší mláďata mají často lepší šanci na přežití po porodu, ale jejich porod je také obtížnější. To vytváří malý „optimální interval“: pokud je mládě příliš malé, může brzy po porodu zemřít (např. na nemoc), pokud je příliš velké, může zemřít během porodu.
U druhů, které rodí více mláďat (obvykle malých), jako jsou psi nebo prasata, se objevuje další kompromis. Jak velmi malé, tak velmi velké vrhy mohou zvýšit riziko obstrukce během porodu. Malé vrhy produkují větší mláďata, u nichž hrozí uvíznutí, zatímco velké vrhy obsahují mnoho malých plodů, které mohou být špatně umístěné a blokovat porodní cesty.
Studie tak zpochybňuje dlouho udržované předpoklady a zdůrazňuje význam srovnání lidí s jinými druhy. Posouvá také pohled na lidský porod od jeho vnímání jako výjimky k chápání jako součásti širšího evolučního kontextu; obecně porod je pro savčí matky a jejich potomky riskantnější, než se často předpokládá.
Nicole D. S. Grunstra, Humans are not unique: difficult birth is common in placental mammals, Biological Reviews (2026). DOI: 10.1002/brv.70174
Zdroj: University of Vienna / Phys.org, přeloženo / zkráceno
Poznámka: Ono se nad tím často uvažuje v souvislosti s evolucí člověka – bipedie a zvětšování mozku (proč nemohl růst ještě víc apod.). Čili se pak lidé Homo sapiens neporovnávají se zebrami, ale s šimpanzi, australopitéky, neandrtálci…
