Sciencemag.cz
Doporučujeme
Naše Slunce se v budoucnu zvětší svůj objem, stane se rudým obrem a následně odhodí svou plynnou obálku – zůstane jen bílý trpaslík.
Studování evoluce hvězd podobných Slunci je tedy velmi důležité pro pochopení naší vlastní budoucnosti. Může se to však hodit také k něčemu jinému.
Už první objevy horkých jupiterů ukázaly, že planety s teplotou nad 1000 K mají tendenci se nafukovat – jejich velikost je větší, než předpovídají modely. Vědci se stále snaží přijít na kloub přesnému mechanismu, který za zvětšením planety stojí. Za nafouknutými planetami může být záření mateřské hvězdy nebo mohou příčiny ležet v samotném vzniku planety a pomalejším ochlazování po zformování planety.
Studium horkých jupiterů u rudých obrů je velmi výhodné. Tyto planety nyní dostávají více záření, než dostávaly v minulosti.
Samuel Grunblatt a jeho kolegové se podívali na dvě velmi podobné exoplanety, které objevil Kepler v rámci mise K2. Obě obíhají okolo rudých obrů s periodou asi 9 dní, oba jsou asi o třetinu větší než Jupiter, ale jejich hmotnost je poloviční ve srovnání s Jupiterem.
Exoplaneta EPIC228754001.01 je novým objevem, u K2-97b došlo k upřesnění parametrů.
V případě obou exoplanet se ukazuje, že záření hvězdy a následné „vytápění“ vnitřních částí planety je skutečně hlavním důvodem pro nafouknutí pozorovaných horkých jupiterů.
Současné poloměry obou planet odpovídají množství záření, které dnes dostávají, ale nezapomeňme, že v době, kdy mateřská hvězda nebyla rudým obrem, byly dávky záření menší.
Bude potřeba prozkoumat další planety, abychom mechanismy nafukování exoplanet pochopili více. Účinnost vytápění se může lišit v závislosti na složení planety apod.
autor: Petr Kubala
Převzato z webu Exoplanety.cz, upraveno
