Sciencemag.cz
Doporučujeme
S rostoucím počtem druhů se zmenšují jejich populace, což zvyšuje riziko vymírání, až se nakonec míra vzniku a zániku druhů vyrovná.
Tým vědců vedený Davidem Storchem z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Centra pro teoretická studia představil nový pohled na faktory určující celosvětové vzorce druhové bohatosti. V časopise Trends in Ecology & Evolution (IF=17,3) představují „Rovnovážnou teorii dynamiky biodiverzity“ (ETBD). Tento rámec vysvětluje, jak historické změny klimatu vytvořily současné rozmístění života na Zemi, kde tropy fungují jako „muzea“ a mírné pásy jako evoluční „kolébky“. Ilustraci k článku, která je na obálce aktuálního čísla časopisu, vytvořil prof. Tomáš Albrecht z Katedry zoologie.
Porozumění tomu, proč jsou některé regiony, jako například tropy, druhově mnohem bohatší než jiné, je základním kamenem makroekologie. Tradičně se vědci přeli, zda jsou tropy „kolébkami“ (místy s vyšší mírou vzniku nových druhů) nebo „muzei“ (starými stabilními oblastmi, kde druhy méně vymírají). Nová studie Davida Storcha a jeho kolegů ukazuje, že tyto pojmy lze nově definovat pomocí biodiverzitní rovnováhy.
Podle autorů je druhová bohatost určitého biomu utvářena rovnováhou mezi vznikem nových druhů (speciací) a jejich zánikem (extinkcí). Tato rovnováha není pevně daný strop, ale dynamický bod, ke kterému systém směřuje v závislosti na dostupných zdrojích a energii prostředí. Klíčovým mechanismem je tzv. negativní závislost na diverzitě: s rostoucím počtem druhů se zmenšují jejich populace, což zvyšuje riziko vymírání, až se nakonec míra vzniku a zániku druhů vyrovná.
Současné vzorce biodiverzity jsou silně ovlivněny historií éry kenozoika (posledních 66 milionů let). Na jejím začátku, v eocénu, byla většina Země tropická a velmi teplá, což umožňovalo vysokou rovnovážnou hladinu diverzity. Následné globální ochlazování však vedlo ke zmenšování tropických oblastí a expanzi mírného pásu.
Z pohledu teorie ETBD to má zásadní důsledky:
• Tropy jako muzea: V důsledku ochlazování a zmenšování plochy se rovnovážný bod pro tropickou diverzitu snížil. Současná vysoká bohatost tropů tak může být „nad“ jejich aktuální rovnováhou – tropy si uchovávají druhy z minulosti a fungují jako muzea, kde však dnes vymírání může převažovat nad vznikem nových druhů.
• Mírné pásy jako kolébky: Naopak mírné pásy se rozšířily, čímž vzrostl jejich potenciál pro biodiverzitu. Současný počet druhů v nich je pravděpodobně pod jejich novou rovnovážnou hladinou, což vede k vyšší míře speciace. To vysvětluje, proč v některých skupinách (např. u mořských ryb či ptáků) vznikají nové druhy v chladnějších oblastech rychleji než v tropech.
Varování pro antropocén: Tento teoretický rámec má i praktické dopady na ochranu přírody. Pokud je tropická biodiverzita skutečně nad svou současnou rovnováhou, znamená to, že je extrémně zranitelná. Tropické organismy čelí nejen přímému tlaku člověka, ale i „vnitřnímu“ tlaku plynoucímu z toho, že jejich prostředí již neposkytuje dostatečnou podporu pro tak vysoký počet druhů.
Současná rychlá změna klimatu v antropocénu nepůsobí jen jako posun rovnovážných bodů, ale spíše jako série disturbančních šoků, které zvyšují riziko vymírání a posouvají ekosystémy dále z rovnováhy. Bez aktivních opatření na ochranu zdrojů a stability prostředí hrozí tropickým oblastem krize vymírání nebývalého rozsahu.
Storch, D., Ridder, G. I., & Okie, J. G. (2026). Cradles, museums, and disequilibria: reconciling biodiversity dynamics using equilibrium theory. Trends in Ecology & Evolution, 41(1), 27–36. DOI: https://doi.org/10.1016/j.tree.2025.10.004
