Sciencemag.cz
Doporučujeme
Kolik hvězd se zrodí z jednoho oblaku plynu?
Astronomové využívající dalekohled ESO/VISTA vytvořili rozsáhlý atlas zdrojů infračerveného záření v pěti blízkých oblastech s probíhající tvorbou hvězd. Mozaiky složené z více než jednoho milionu samostatných záběrů odhalují vznikající mladé hvězdy vnořené do hustých oblaků prachu. Díky těmto pozorováním astronomové získali jedinečný nástroj, který jim pomůže zodpovědět složité otázky spojené se vznikem hvězd.
„Na těchto snímcích můžeme detekovat i ty nejslabší zdroje světla, jako například hvězdy mnohem méně hmotné než naše Slunce. Odhalují objekty, které dosud nikdo nespatřil,“ říká astronom Stefan Meingast (University of Vienna, Rakousko), hlavní autor nové studie publikované v časopise Astronomy & Astrophysics. „To nám umožní pochopit procesy, které přetvářejí plyn a prach na hvězdy.“
Hvězdy vznikají, když se hmotné oblaky plynu a prachu hroutí vlastní gravitací. Jak k tomu ale dochází, není detailně známo. Kolik hvězd se zrodí z jednoho oblaku? Jak jsou hmotné? Kolik z nich bude mít také planety?
Aby odpověděli na tyto otázky, prozkoumali Stefan Meingast a jeho tým pět blízkých oblastí s probíhající tvorbou hvězd pomocí dalekohledu VISTA (Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy), který pracuje na Observatoři ESO Paranal (Paranal Observatory) v Chile. Díky specializované kameře VIRCAM citlivé na infračervené záření se vědcům podařilo zachytit slabý signál přicházející z hloubi prachových mračen. „Tyto mladé hvězdy zahaluje prach, proto jsou pro naše oči prakticky neviditelné. Pouze pomocí infračerveného záření můžeme nahlédnout hluboko do těchto mračen a vznikající hvězdy studovat,“ vysvětluje doktorandka a spoluautorka studie Alena Rottensteinerová (University of Vienna, Rakousko).
Přehlídka VISIONS se zaměřila na oblasti s probíhající tvorbou hvězd ležící v souhvězdích Orion, Hadonoš, Chameleon, Jižní koruna a Vlk. Nacházejí se méně než 1500 světelných let od nás a jsou tak mohutné, že na obloze zabírají značnou plochu. Zorného pole VIRCAM je široké jako tři Měsíce v úplňku vedle sebe, proto je tato kamera mimořádně vhodným nástrojem k mapování takto rozsáhlých oblastí.
Během pěti let tým pořídil více než milion snímků. Jednotlivé záběry byly následně složeny do velké mozaiky, která odhaluje rozsáhlé panorama vesmírné krajiny. Detailně zachycuje tmavé skvrny tvořené kosmickým prachem, zářící oblaky plynu, nově zrozené hvězdy a vzdálené hvězdy Mléčné dráhy na pozadí.
Vzhledem k tomu, že stejné oblasti byly pozorovány opakovaně, umožní data z přehlídky VISIONS astronomům studovat také vlastní pohyb mladých hvězd. „V rámci přehlídky VISIONS sledujeme tyto mladé hvězdy již několik let, což nám umožňuje měřit jejich pohyb a zjistit, jak opouštějí své mateřské oblaky,“ vysvětluje astronom João Alves (University of Vienna, Rakousko), vedoucí vědecký pracovník přehlídky VISIONS. Není to však snadný úkol, protože při pohledu ze Země je změna polohy jednotlivých hvězd tak malá, jako bychom pozorovali posun o šířku lidského vlasu na vzdálenost 10 kilometrů. Provedená měření pohybů těchto hvězd doplňují údaje získané ve viditelné světle v rámci kosmické mise Gaia (Evropská kosmická agentura, ESA), pro kterou jsou tyto mladé hvězdy skryty za hustými závoji prachu.
Atlas přehlídky VISIONS zaměstná astronomy na dlouhá léta. „Pro astronomickou komunitu mají tyto výsledky mimořádnou trvalou hodnotu, a to je důvod, proč ESO veřejné přehlídky, jako je VISIONS, provádí,“ říká astronomka Monika Petr-Gotzens (ESO, Garching, Německo), spoluautorka studie. Přehlídka VISIONS bude také základem pro budoucí pozorování jinými dalekohledy, například teleskopem ESO/ELT (Extremely Large Telescope), který je ve výstavbě v Chile a má být uveden do provozu koncem tohoto desetiletí. „ELT nám umožní zaměřit se na konkrétní oblasti a poskytne dosud nevídaný detailní pohled na jednotlivé hvězdy, které se zde právě formují,“ dodává Stefan Meingast.
Výzkum byl prezentován v článku “VISIONS: The VISTA Star Formation Atlas”, který byl publikován ve vědeckém časopise Astronomy & Astrophysics (doi: 10.1051/0004-6361/202245771)
