(c) Graphicstock

Fantastická lingvistika: Logické jazyky a Gulliverovy cesty

V 17. století se vzedmula první velká vlna konstruovaných jazyků. Tentokrát se nejednalo převážně o náboženské, mystické nebo umělecké jazyky, jaké známe z dřívější doby, nýbrž o jazyky filozofické. Tyto jazyky jsou založeny na klasifikaci idejí, některé z nich se dokonce snaží zahrnout všechny encyklopedické informace.

Tisíc let užívali učenci v Evropě latinu jako mezinárodní jazyk, lingua franca, ale v 17. století její znalost slábla. Zato matematika, filozofie a přírodní vědy byly na vzestupu. Díky rozvoji knihtisku se vydávaly knihy v národních jazycích a od latiny se upouštělo, protože byla složitá a plná nepravidelností. S latinou na ústupu se ovšem zkomplikovala mezinárodní komunikace. Byl potřeba lepší jazyk. Přesnější. Mohl by konstruovaný jazyk umožnit návrat do doby před babylonskou věží a zmatením jazyků? Před prvotním hříchem pojmenoval Adam všechny tvory a předpokládalo se, že mezi těmito jmény a tvory samotnými existoval přirozený vztah. Dokázali by vědci se značnou dávkou úsilí takový jazyk obnovit?
V této době se západ intenzivně zajímal o čínské znaky. Filozof Francis Bacon soudil, že jsou „opravdové“, protože nereprezentují zvuky nebo slova, ale samotné ideje. Upozorňoval například na to, že mluvčí mandarínštiny a kantonštiny si navzájem nerozumí, když mluví, v písmu ovšem ano. To dávalo naději, že skutečně lze vytvořit jazyk, který by jako Adamův původní jazyk odhaloval pravá jména a podstatu věcí. Myslitelé 17. století se zkrátka domnívali, že jazyky stojí v cestě k poznání věcí samotných.
Raný sci-fi román Francise Godwina The Man in the Moone (Člověk na Měsíci) z roku 1638 vypráví o muži jménem Gonsales, který spolu s labutěmi odletí na Měsíc. Tam existuje utopická společnost obrů. Měsíční jazyk je univerzální a všichni obyvatelé Měsíce mu rozumí.
Godwin čerpal inspiraci z popisu čínštiny v jednom cestopise. Jeho měsíční jazyk je zpěvný, důležitá jsou v něm slova i tóny. Slovní zásoba se Gonsalesovi zdá malá, ale různé tóny vytvářejí různá slova.
Cyrano de Bergerac navázal na hudební měsíční řeč v díle Cesta na Měsíc (1657). Dyrcona, postava z Bergeracova sci-fi románu, se setkává i s Godwinovým hrdinou Gonsalesem. Dozvídáme se, že kromě jazyka, jímž se mluví v Godwinově románu, používají Měsíčňané také jazyk skládající se jen z gest a řeči těla. Dyrcona později cestuje na Slunce, kde objeví dokonalý jazyk, a ocitne se i v lese, v němž stromy ovládají řečtinu, kterou se naučily na Zemi.

Z těchto a dalších příběhů čerpaly intelektuální sílu hlavní cíle projektu univerzálního jazyka: úspěšná mezinárodní komunikace a existence přesného a logického jazyka.
V té době na něm pracovalo přinejmenším šestnáct myslitelů, přičemž prvním z nich byl v 17. století Francis Lodwick se svým common writing, následovali ho mimo jiné Thomas Urquhart s logopandecteision, Cave Beck s universal character, Joachim Becher s linguarum universali, George Dalgarno s ars signorum, Isaac Newton s universal language, Gottfried Leibniz s clavis universalis a vše v podstatě vyvrcholilo veledílem philosophical language Johna Wilkinse.

Mnozí vycházeli z matematiky a snažili se vystavět své jazyky podle matematických principů, aby se věty daly tvořit podle vzorců. Pracovali na nových systémech písma, které by lépe a logicky vyjadřovaly skutečné principy fungování světa. Především se pokoušeli uspořádat svět a vše v něm striktně hierarchicky klasifikovat.
Takový filozofický jazyk obšírně popsal John Wilkins ve svém díle o šesti stech stranách, vydaném roku 1668. Wilkins rozdělil veškeré vědění do čtyřiceti hlavních tříd a mnoha podkategorií, které označil všemožnými slabikami, například da – svět, de – prvek, di – kámen. Slabika se pak mohla dále rozšiřovat, čímž se k těmto základním pojmům vytvářely podskupiny, například deb – oheň, debi – blesk. Slovo pro světlo není spojeno s ohněm ani bleskem, náleží totiž do jiné kategorie a označuje se slovem bag.
Začíná-li slovo na písmeno z, jedná se o živočicha. Zi označuje třídu (savci), zit upřesňuje, že jde o „šelmu psovitou“ a zitα značí druh „pes“. A tak dále a tak dále. Wilkins podle své vlastní logiky klasifikuje celý svět. Vše je součástí hierarchie a vy musíte vědět, do které kategorie slovo náleží, abyste ho mohli přeložit.
Wilkinsova apriorní slova nezastupují koncepty, ale přímo je definují. Z písmen a slabik lze vyčíst, do které podkategorie a třídy slovo patří. Slovo pro lososa, zana, nám říká, že se jedná o „šupinatou
říční rybu s načervenalým masem“. Psaný jazyk je založen na stejném principu, znaky jsou sestavovány v souladu s podobným logickým systémem a různé čárky nad hlavním znakem označují, do kterých podkategorií pojem náleží.
Obdobné klasifikace vytvářeli mnozí filozofové jazyka té doby, sestavovali slovníky pojmů a snažili se v jazycích stanovit univerzální sémantické kategorie. Wilkinsovo životní dílo je bezesporu působivé, ale podobně jako v případě dalších filozofických jazyků bylo těžké se tento jazyk naučit a téměř nemožné mluvit jím plynně.
Cílem smyšlených jazyků v 17. století bylo vytvořit mezinárodní pomocný jazyk, ale v praxi spíš vznikaly jazyky samy pro sebe. Těmto raným konlangům byla obvykle věnována jedna kniha a více než co jiného vyjadřovaly autorův pohled na logiku a uspořádání světa. Byly to lingvistické utopie. Žádný z těchto jazyků neměl šanci přežít kontakt s realitou.

Gulliverovy cesty

Z filozofů jazyka si utahovali už někteří současníci. Ze snahy učenců vytvořit dokonalý jazyk si vystřelil přinejmenším Jonathan Swift v Gulliverových cestách (1726). Lemuel Gulliver navštíví Lagado, hlavní město létajícího ostrova Laputy, a na fakultě jazyků místní univerzity se setká se třemi profesory, kteří vášnivě diskutují o tom, jak zdokonalit svou mateřštinu. Navrhují zkrátit rozhovory tak, že se čtyřslabičná slova změní na jednoslabičná a že se vynechají všechna slovesa a částice, protože všechny věci a předměty, které si člověk může představit, jsou vlastně substantiva.
Další návrh vybízí, aby se odstranila všechna slova. Tak by se zkrátily promluvy, což by bylo ohleduplné zejména k plícím. Slova jsou totiž jen názvy věcí, proto by bylo vhodnější, kdyby si lidé tyto předměty nosili s sebou, a nemuseli tak používat slova. Kdyby chtěl někdo něco sdělit, pouze by ukázal na dotyčnou věc. Nevýhodou by bylo, že by toho s sebou musel člověk nosit spoustu, aby mohl komunikovat.
Tato úchvatná idea by se jistě byla stala skutečností, kdyby „nebyly ženy spolu se sprosťáky a negramotnými lidmi pohrozily, že se vzbouří, nebudou-li smět volně mluvit jazykem po způsobu předků. Takovým nenapravitelným a nesmiřitelným nepřítelem vědy je prostý lid“.

Gulliver při svých cestách na fantastická místa narazí na vícero zvláštních jazyků, jejichž příklady Swift místy uvádí. Liliputáni v Liliputu (slovo liliput je Swiftovým výtvorem) nazývají Gullivera quinbus flestrin – Velký Člověk Hora, kalhoty jsou ranfu-lo a v okamžiku, kdy se Gulliver vzbudí a zjistí, že ho Liliputáni zajali, dokresluje autor podivnost celé situace tím, že nechá Gullivera vyslechnout různá (nepřeložená) exotická slova a věty: tolgo fonak, hekina degul, langro dehul san, borach mivola, peplom selan. Gulliver objevuje také zvláštní délkové míry jako drurr a glumgluf a tituly jako nardak, klumglum a hurgo. I zápis jazyka je neobvyklý, nepíše se zprava doleva ani zleva doprava, shora dolů ani zdola nahoru, nikoli, Liliputáni píšou napříč, z jednoho rohu do protějšího.
Nic nenaznačuje, že by Jonathan Swift některý jazyk rozpracoval ve větší míře. Slova a věty, které se v jeho díle objevují, byly zřejmě vytvořeny samostatně a měly ve čtenáři navodit dojem něčeho cizího a exotického.
Liliputáni mají dvě politické strany, Trameksany a Slameksany, tedy vysoké podpatky a nízké podpatky, což je zásadní otázka, o niž se vede politický boj, podobně jako náboženský spor o interpretaci posvátných textů o tom, jak se má správně loupat vejce.
Obři v zemi Brobdingnag mají samozřejmě také svůj jazyk. Gullivera nazývají grildrig, což znamená zakrslík, přirovnávají ho ke zvířeti zvanému splaknuk a popisují jako relplum skalkath – hříčku přírody.
Na svých cestách potká Gulliver i mluvící koně, Hvajninimy, jejichž jazyk tvoří nosovky a hrdelní zvuky a Gulliverovi trochu připomíná němčinu, zdá se mu ale hezčí a expresivnější. Na řeči Hvajninimů je velmi zajímavé, že zde Swift předjímá cosi podobného Sapirově–Whorfově hypotéze. Gulliver si totiž povšimne, že je nesmírně obtížné diskutovat s Hvajninimy o určitých konceptech. Hvajninimové nemají mnoho „potřeb a náruživostí“, proto má jejich jazyk chudou slovní zásobu. Nemají slova pro pochybnost, nedůvěru, lež nebo falešný slib a je pro ně velmi
obtížné porozumět Gulliverovi, když o něčem takovém mluví.
Nemají slova ani pro moc, vládu, válku, právo, trest, žebrotu, loupež, úplatky, pochlebování, hvězdopravectví, pokrytectví, volnomyšlenkářství a „tisíce jiných věcí“. Kvůli tomu je téměř nemožné, aby Gulliver popsal svému hvajninimskému hospodáři společnost, z níž pochází.
Ve světě Hvajninimů vládnou koně a jediní, kdo narušují mír, jsou odporné hloupé bytosti zvané Jahuové, podobající se lidem. Slovo jahu Hvajninimové používají pro vše špatné, „nejapnost sluhovu, nedopatření dítěte, kámen, který se jim zaryl do nohy, trvale bídné nebo převrácené počasí“, k tomu všemu se dá přidat slovo jahu.

Tento text je úryvkem z knihy
Yens Wahlgren: Stopařův průvodce po galaxii jazyků
Fantastická lingvistika od Tolkiena po Klingony
Paseka 2019
O knize na stránkách vydavatele

obalka_knihy

Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. Nebo také elfem, gulliverovským Liliputánem či mimozemšťanem. Yens Wahlgren, odborník na umělé jazyky, kterými se mluví ve fikčních světech, se v jedinečné knize zabývá takovými lingvistickými fenomény, jaké představují například seriály Star Trek a Hra o trůny nebo Tarzanova dobrodružství či komiksy s Tintinem. Ve více než stech jazykových portrétech nabízí strhující pouť napříč historií, od záhadného spisu svaté Hildegardy z 12. století až po newspeak Orwellovy dystopie 1984 a řeč Burgessova Mechanického pomeranče.
Přístupně a zábavně napsaného průvodce fantastickou lingvistikou ocení nejen akademičtí profesionálové, ale i scifističtí nerdi, fanoušci popkultury a ti, kdo si rádi čtou o zajímavostech jazyka.

Zaposlouchejte se do hlasů z hlubin časů a vesmíru. Aarrr Wwgggh Waahh!

Oteplování dle skeptika: sopky, vodní pára a Jupiter

V 90. letech sopečná aktivita polevila, vyčistilo se ovzduší a to přispělo k oteplení. Zastánci …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close