(c) Graphicstock

Fantastická lingvistika: Logické jazyky a Gulliverovy cesty

V 17. století se vzedmula první velká vlna konstruovaných jazyků. Tentokrát se nejednalo převážně o náboženské, mystické nebo umělecké jazyky, jaké známe z dřívější doby, nýbrž o jazyky filozofické. Tyto jazyky jsou založeny na klasifikaci idejí, některé z nich se dokonce snaží zahrnout všechny encyklopedické informace.

Tisíc let užívali učenci v Evropě latinu jako mezinárodní jazyk, lingua franca, ale v 17. století její znalost slábla. Zato matematika, filozofie a přírodní vědy byly na vzestupu. Díky rozvoji knihtisku se vydávaly knihy v národních jazycích a od latiny se upouštělo, protože byla složitá a plná nepravidelností. S latinou na ústupu se ovšem zkomplikovala mezinárodní komunikace. Byl potřeba lepší jazyk. Přesnější. Mohl by konstruovaný jazyk umožnit návrat do doby před babylonskou věží a zmatením jazyků? Před prvotním hříchem pojmenoval Adam všechny tvory a předpokládalo se, že mezi těmito jmény a tvory samotnými existoval přirozený vztah. Dokázali by vědci se značnou dávkou úsilí takový jazyk obnovit?
V této době se západ intenzivně zajímal o čínské znaky. Filozof Francis Bacon soudil, že jsou „opravdové“, protože nereprezentují zvuky nebo slova, ale samotné ideje. Upozorňoval například na to, že mluvčí mandarínštiny a kantonštiny si navzájem nerozumí, když mluví, v písmu ovšem ano. To dávalo naději, že skutečně lze vytvořit jazyk, který by jako Adamův původní jazyk odhaloval pravá jména a podstatu věcí. Myslitelé 17. století se zkrátka domnívali, že jazyky stojí v cestě k poznání věcí samotných.
Raný sci-fi román Francise Godwina The Man in the Moone (Člověk na Měsíci) z roku 1638 vypráví o muži jménem Gonsales, který spolu s labutěmi odletí na Měsíc. Tam existuje utopická společnost obrů. Měsíční jazyk je univerzální a všichni obyvatelé Měsíce mu rozumí.
Godwin čerpal inspiraci z popisu čínštiny v jednom cestopise. Jeho měsíční jazyk je zpěvný, důležitá jsou v něm slova i tóny. Slovní zásoba se Gonsalesovi zdá malá, ale různé tóny vytvářejí různá slova.
Cyrano de Bergerac navázal na hudební měsíční řeč v díle Cesta na Měsíc (1657). Dyrcona, postava z Bergeracova sci-fi románu, se setkává i s Godwinovým hrdinou Gonsalesem. Dozvídáme se, že kromě jazyka, jímž se mluví v Godwinově románu, používají Měsíčňané také jazyk skládající se jen z gest a řeči těla. Dyrcona později cestuje na Slunce, kde objeví dokonalý jazyk, a ocitne se i v lese, v němž stromy ovládají řečtinu, kterou se naučily na Zemi.

Z těchto a dalších příběhů čerpaly intelektuální sílu hlavní cíle projektu univerzálního jazyka: úspěšná mezinárodní komunikace a existence přesného a logického jazyka.
V té době na něm pracovalo přinejmenším šestnáct myslitelů, přičemž prvním z nich byl v 17. století Francis Lodwick se svým common writing, následovali ho mimo jiné Thomas Urquhart s logopandecteision, Cave Beck s universal character, Joachim Becher s linguarum universali, George Dalgarno s ars signorum, Isaac Newton s universal language, Gottfried Leibniz s clavis universalis a vše v podstatě vyvrcholilo veledílem philosophical language Johna Wilkinse.

Mnozí vycházeli z matematiky a snažili se vystavět své jazyky podle matematických principů, aby se věty daly tvořit podle vzorců. Pracovali na nových systémech písma, které by lépe a logicky vyjadřovaly skutečné principy fungování světa. Především se pokoušeli uspořádat svět a vše v něm striktně hierarchicky klasifikovat.
Takový filozofický jazyk obšírně popsal John Wilkins ve svém díle o šesti stech stranách, vydaném roku 1668. Wilkins rozdělil veškeré vědění do čtyřiceti hlavních tříd a mnoha podkategorií, které označil všemožnými slabikami, například da – svět, de – prvek, di – kámen. Slabika se pak mohla dále rozšiřovat, čímž se k těmto základním pojmům vytvářely podskupiny, například deb – oheň, debi – blesk. Slovo pro světlo není spojeno s ohněm ani bleskem, náleží totiž do jiné kategorie a označuje se slovem bag.
Začíná-li slovo na písmeno z, jedná se o živočicha. Zi označuje třídu (savci), zit upřesňuje, že jde o „šelmu psovitou“ a zitα značí druh „pes“. A tak dále a tak dále. Wilkins podle své vlastní logiky klasifikuje celý svět. Vše je součástí hierarchie a vy musíte vědět, do které kategorie slovo náleží, abyste ho mohli přeložit.
Wilkinsova apriorní slova nezastupují koncepty, ale přímo je definují. Z písmen a slabik lze vyčíst, do které podkategorie a třídy slovo patří. Slovo pro lososa, zana, nám říká, že se jedná o „šupinatou
říční rybu s načervenalým masem“. Psaný jazyk je založen na stejném principu, znaky jsou sestavovány v souladu s podobným logickým systémem a různé čárky nad hlavním znakem označují, do kterých podkategorií pojem náleží.
Obdobné klasifikace vytvářeli mnozí filozofové jazyka té doby, sestavovali slovníky pojmů a snažili se v jazycích stanovit univerzální sémantické kategorie. Wilkinsovo životní dílo je bezesporu působivé, ale podobně jako v případě dalších filozofických jazyků bylo těžké se tento jazyk naučit a téměř nemožné mluvit jím plynně.
Cílem smyšlených jazyků v 17. století bylo vytvořit mezinárodní pomocný jazyk, ale v praxi spíš vznikaly jazyky samy pro sebe. Těmto raným konlangům byla obvykle věnována jedna kniha a více než co jiného vyjadřovaly autorův pohled na logiku a uspořádání světa. Byly to lingvistické utopie. Žádný z těchto jazyků neměl šanci přežít kontakt s realitou.

Doggerland: utopená pevnina od Dánska po Skotsko

Žádná Atlantida, ale ráj evropských lovců pozdního paleolitu… Doggerland, území nacházející se nyní na dně …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close