Sciencemag.cz
Doporučujeme
Dalším aspektem ekonomického rozvoje byl nárůst objemu obchodu mezi jednotlivými regiony. Třeba u civilizace z poříčí Indu víme, že specializace uvnitř společnosti vedla
k výrobě nových druhů zboží, například oděvů a nástrojů. To působilo na specializaci mezi jednotlivými společenstvími, což pak vytvořilo základ pro obchod mezi nimi. Společenství, které je v produkci určitého zboží nebo služeb komparativně lepší, může z obchodu profitovat.
Pozor, proč jsme uvedli „komparativně lepší“, nikoli jen „lepší“? Abychom to pochopili, musíme se vrátit ke specializaci pracovní síly. Předpokládejme, že nejlepší hrnčíř ve vesnici je rovněž schopen péct nejkvalitnější chléb. Teď si představme, že je desetkrát lepší než druhý nejlepší hrnčíř ve vsi, ale jenom dvakrát lepší pekař než ten druhý nejlepší.
V našem případě bude produkce celé komunity nejvyšší, pokud se bude ten, kdo je nejlepší v obou oborech, zabývat pouze hrnčířstvím a chléb si bude kupovat od někoho jiného.
To, co platí pro našeho hrnčířského mistra, se vztahuje rovněž na země, města a regiony. Představme si, že by starověká Čína vyráběla hedvábí a zlato levněji než Řím, Číňané by ale byli desetkrát lepší v produkci hedvábí a jen dvakrát efektivnější při těžbě zlata. V tomto případě by mělo smysl, kdyby Čína exportovala hedvábí a dovážela zlato. Obchod na Hedvábné stezce se řídil pouze komparativní, nikoli absolutní výhodou. Z obchodu tak získává i země, která všechno produkuje efektivněji než její partneři.
…
Vzhledem k tomu, že voda pokrývá více než dvě třetiny zeměkoule, asi jsme měli naši planetu nazvat spíše „Voda“ než „Země“. Lidé cestovali celá tisíciletí po vodě na lodích poháněných vesly, plachtami, popřípadě obojím. Přepravovat zboží po vodě bylo levnější než jej převážet po souši.
Řeky, moře a oceány proto byly pro obchod důležitější než stezky a silnice. Čínští vládci dynastie Suej (581–618 n. l.) postavili Velký kanál, nejdelší umělou říční cestu na světě.
Severojižní vodní kanál dlouhý téměř 1 800 kilometrů spojoval dva největší čínské toky – Žlutou řeku a Jang-c‘-ťiang. Původním popudem k jeho postavení byla přeprava obilí vybíraného jako daně do vládního centra Pekingu. Kanál rovněž pomohl rozvinout obchod mezi čínskými provinciemi a přispěl k ekonomické expanzi a kosmopolitní otevřenosti za říše Tchang (618–907 n. l.). Význam Velkého kanálu dokládá to, že jeho uzavření v 19. století vedlo v okolních provinciích k hospodářskému úpadku a sociálním nepokojům. Velký kanál sice není tak proslulý jako Velká čínská zeď, ekonomicky byl ale mnohem důležitější. Jeho výstavba zvýšila prosperitu, podnítila cestování a posílila politickou stabilitu země. Do roku 1000 překročila životní úroveň Číňanů tehdejší úroveň obyvatel Anglie – v přepočtu na dnešní měnu měl průměrný Číňan denní příjem 3,36 dolaru oproti 3,15 dolaru na jednoho Angličana.
Vzhledem k významu vodní dopravy byla většina úspěšných měst ve světě situována u pobřeží, ideálně u hlubokovodních přístavů, v nichž se lodě mohly ukrýt před bouří.
K městům, která prosperovala ve zlatém věku námořní dopravy, patřil Lisabon, Alexandrie nebo Atény. Z přístavních měst se brzy stávala finanční centra, třeba v Janově směnárníci uchovávali mince kupců, vypořádávali dluhy přesunem peněz mezi účty a poskytovali úvěry pro financování nových výprav.
V Benátkách vznikla nová forma sdílení rizika zvaná colleganza či commenda, která umožňovala financovat námořní plavby chudším obchodníkům prostřednictvím dohod, jimiž se tito kupci zavazovali podělit se o své zisky s investory. Tento systém otevřel cestu k sociálnímu vzestupu kupců, a Benátky se díky tomu počátkem 13. století staly
světovým bankovním centrem. Staré benátské rodiny pak ale – ve snaze upevnit si pozice na vrcholu hospodářské hierarchie – systém colleganza pro ostatní uzavřely. Schopnosti tak byly nahrazeny patrimonialismem. Benátky v důsledku toho ztratily pozici přední obchodní mocnosti a utrpěly řadu vojenských porážek. Inovaci a rovnost nahradil klientelismus – a Benátčané kvůli tomu zchudli.
Dalším z měst, jehož bohatství utvářel námořní obchod, byly Bruggy v Belgii, situované v blízkosti kanálu Zwin, vzniklého rozsáhlou záplavou v první polovině 12. století. Město bylo v roce 1301 natolik zámožné, že když jej tehdy navštívila francouzská královna, poznamenala: „Myslela jsem si, že královna jsem tu jen já, vidím ale, že tady mám šest set soupeřů.“ O dvě století později, když se kanál Zwin zanesl, ekonomika Brugg upadla. Obchodní centrum vlámského regionu se posunulo 80 kilometrů západně do Antverp, kde mohly lodě kotvit mnohem snadněji. Nakonec dostalo město podle jedné novely z konce 19. století sarkastickou přezdívku „Bruges-La-Morte“ – „Mrtvé Bruggy“.
úryvky z knihy
Andrew Leigh: Velké ekonomické dějiny. Stručná verze
Dokořán 2026
O knize na stránkách vydavatele
