„Žádná vajíčka v maltě Karlova mostu použita nebyla,“ tvrdí to na základě svého nejnovějšího průzkumu vědečtí pracovníci Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Akademie věd ČR.
Jejich několikaletý výzkum, který provedli na sice obtížně dostupné, ale opravdu původní maltě použité při výstavbě Karlova mostu, naopak dokázal, že se jedná o tzv. římskou maltu, jejíž receptura byla až donedávna považována za ztracenou s pádem Říše římské, a tudíž neznámou pro středověké stavitele. Tento typ malty (vzniklé tuhnutím a tvrdnutím vypálené směsi křemičitanu a uhličitanu rozmíchané ve vodě), vhodné pro vodní stavby, vymysleli a na svých významných strategických stavbách používali staří Římané. Zatím nikdo nepředpokládal, že se takto kvalitní typ malty mohl používat v zemích Koruny české.
Velkým překvapením bylo experimentální ověření značné pevnosti a příznivé tuhosti, zároveň též nízké objemové hmotnosti. „Těmito vlastnostmi připomíná středověká malta z Karlova mostu dnešní lehké konstrukční betony, z nichž se staví například moderní mosty nebo vrtné plošiny na ropných polích v moři,“ říká doc. Mgr. Richard Přikryl, Dr. z přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze
„Naopak, kdyby se bývala do malty přidala vejce v technologicky zajímavém množství, ztratila by malta svou obrovskou pevnost a tuhost, kterou má,“ uvádí pověsti na pravou míru Ing. Miroslava Novotná, CSc. z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Na tom nic nemění skutečnost, že detailní forenzní analýza v minulých letech přítomnost stop slepičího albuminu ve zdivu prokázala a současně vyloučila albumin kachní nebo holubí. Představa středověkého kameníka, který si v polední pauze na hromadě písku loupe ke krajíci chleba vajíčko na tvrdo a slupky háže pod sebe, je sice na hony vzdálená zkazkám o fůrách vajec zpevňujících konstrukci, ale realitě odpovídá docela dobře.
V současné době probíhá podrobný průzkum kamenů lícního zdiva Karlova mostu. Vědecký tým, vedený doc. Mgr. Richardem Přikrylem, Dr. z přírodovědecké fakulty University Karlovy v Praze zjistil, že původní vnitřní konstrukce Karlova mostu je i přes stáří 650 let ve velmi dobrém stavu a rozhodně nehrozí jeho nestabilita nebo dokonce zřícení. Naopak nápady zazdít dovnitř kameny narušené mikroorganismy z vnějšího lícního zdiva, nešetrně konzervovaného v druhé polovině 20. století, by Karlův most – v případě jejich realizace – velmi poškodily.