Sciencemag.cz
Doporučujeme
Umělá kořist měla tři typy zbarvení: typický výstražný vzor oranžové a černé…
Který typ zbarvení poskytuje kořisti nejlepší ochranu před predátory? Mezinárodní tým vědců, včetně zoologů z Přírodovědecké fakulty UK, testoval na 15 000 umělých můrách rozmístěných na šesti kontinentech, zda je účinnější nápadné výstražné zbarvení, nebo nenápadné maskování. Ukázalo se, že vítěze neurčuje jediná strategie – rozhodují podmínky prostředí, složení společenstva a chování predátorů.
Někteří živočichové využívají nápadné barvy a vzory k odstrašení predátorů, zatímco jiní se spoléhají na nenápadné krycí zbarvení, díky kterému unikají pozornosti. Evoluce různých typů antipredačního zbarvení patří mezi klíčová témata evoluční biologie už od doby Charlese Darwina, přesto však řada zásadních otázek zůstává nezodpovězena. Jednou z těchto otázek je, jaké ekologické faktory určují, proč se u některých živočišných druhů vyvinulo krycí, zatímco u jiných naopak výstražné zbarvení.
Nový úhel pohledu do této problematiky vnáší studie publikovaná v časopise Science, a odpověď se ukázala být složitější, než se předpokládalo. Studie je postavená na výsledcích rozsáhlého mezinárodního projektu, který vedli William Allen z univerzity ve Swansea a Iliana Medina z univerzity v Melbourne, a na kterém se podíleli také Alice Exnerová, Klára Daňková, Anita Szabó, Kateřina Hotová-Svádová a Marie Truhlářová (Katedra zoologie Přírodovědecké fakulta UK), Tomáš Albrecht (Přírodovědecká fakulta UK a Ústav biologie obratlovců Akademie věd ČR) a Jan Raška (Přírodovědecká fakulta UK a Česká zemědělská univerzita v Praze).
Výzkumníci uskutečnili globální terénní experiment, během kterého na 21 lokalitách v lesních ekosystémech rozmístěných na šesti kontinentech umístili v terénu celkem 15 000 umělých „můr“ a sledovali jejich predaci ze strany lokálních ptačích druhů. Z biogeografického hlediska bylo významné zahrnutí dvou Afrotropických lokalit, zejména Mt Cameroon, kde byl experiment realizován právě skupinou vědců a studentů z Katedry zoologie PřF UK, kteří tak navázali na dlouholetý výzkum v Kamerunu, vedený týmy z Univerzity Karlovy a Ústavu biologie obratlovců AV ČR.
Umělá kořist měla tři typy zbarvení: typický výstražný vzor oranžové a černé, nenápadnou hnědou barvu a atypickou nápadnou kombinaci jasně modré a černé. Srovnáním predace těchto tří typů kořisti napříč různými podmínkami vědci zjistili, že neexistuje jedna globálně
nejúspěšnější strategie, ale že o úspěšnosti jednotlivých typů ochranného zbarvení rozhoduje složení společenstva predátorů, převažující zbarvení druhů kořisti na dané lokalitě, a také struktura vegetace a světelné podmínky.
Největší vliv na to, který typ ochranného zbarvení kořisti bude úspěšnější, mělo složení společenstva predátorů. Pokud si predátoři intenzivně konkurují o potravu, je pravděpodobné, že zaútočí i na kořist, která by mohla být potenciálně nebezpečná. V oblastech s intenzivním predačním tlakem tedy fungovalo lépe krycí zbarvení než výstražná signalizace. Krycí zbarvení však nebylo úspěšné vždy a jeho efektivita závisela na struktuře vegetace a světelných podmínkách. V prostředí s vysokou intenzitou osvětlení byla kořist s krycím zbarvením lépe viditelná než v prostředí s nízkou intenzitou a byla predátory napadána častěji než kořist mající typické výstražné zbarvení.
Podstatný vliv mělo i složení společenstva kořisti, vyskytující se na dané lokalitě. Vyšší zastoupení nenápadně zbarvených druhů motýlů a můr snižovalo efektivitu krycího zbarvení, protože predátoři měli lepší příležitost se takovou kořist naučit vyhledávat. Naproti tomu převaha typicky výstražně zbarvených, a tudíž převážně nebezpečných druhů vedla k tomu, že se predátoři takto zbarvené kořisti vyhýbali díky tomu, že s ní měli větší zkušenost.
Výsledky studie ukazují, jakým způsobem různé ekologické faktory společně určují, která antipredační strategie je výhodnější a pomáhají nám lépe porozumět evoluci a globálnímu rozšíření hlavních typů antipredačního zbarvení živočichů. Do budoucna by bylo zajímavé zjistit, zda stejné faktory ovlivňují efektivitu antipredačních strategií i v jiných typech prostředí, například ve vodních ekosystémech. Publikovaná studie je zároveň dokladem přínosu rozsáhlé mezinárodní spolupráce, bez níž by řada zásadních otázek ekologie a evoluční biologie zůstala nezodpovězena.
Původní studie: Iliana Medina et al., Global selection on insect antipredator coloration. Science 389,
1336-1341(2025). DOI:10.1126/science.adr7368
